Legislativa O3 terapie

V roce  2010 a  v roce 2015 a 2020 byla  zveřejněna Madridská deklarace  o ozonu.

https://www.doktermulde5.nl/wp-content/uploads/2020/02/Madrid-Declaration.pdf

Jde o závazné pokyny pro zdravotníky, kteří pracují s ozonem.

Tady je celá deklarace v češtině. Omluvte prosím ev. drobné chyby v překladu.

(2. vydání)

Oficiální dokument ISCO 3

VYDÁNÍ č. 01

DATUM VYDÁNÍ: 4. června, 2010

VYDÁNÍ č. 02

DATUM VYDÁNÍ: 12. června, 2015

Copyright (©) 2015

ISCO3 (Mezinárodní vědecký výbor pro ozónovou terapii) Avenida Juan Andrés 60, local 1 bajo, 28035, Madrid (Španělsko)

Všechna práva vyhrazena

https://isco3.org/

najdete tam i Deklaraci  z r. 2020

info (®isco3.org

Tel. +34 91 351 5175 / +34 669 685 429

ISBN: 978-84-606-8312-4 Statutory Deposit: M-16715-2015

Vytištěno ve Španělsku společností Grafox Imprenta, S.L.

Recenzenti:

Adriana Schwartz, MD.

Gregorio Martinez Sánchez, Pharm. Dr., PhD.

Roberto Quintero, právník

Korektura stylu angličtiny: Barbara Blackwell Gulen

Navrženo Clara Barrachina a Olga Moreno Layout a yvtištěno Grafox Imprenta, S.L.

Vytištěno ve Španělsku

Madridská deklarace o

OZÓNOVÉ TERAPII (2. VYDÁNÍ, 2015)

Oficiální dokument ISCO3

1. vydání: Schváleno na “Mezinárodním setkání škol ozónové terapie” konaném v Královské lékařské akademii v Madridudne 4. června, 2010, pod záštitou AEPROMO (Španělská asociace lékařských odborníků v ozónové terapii).

2. vydání: Schváleno ze strany ISCO3 dne 10. května, 2015 a oficiálně prezentováno na “Mezinárodním setkání Madridské deklarace o ozónové terapii (2. vyd.)” konaném na Královské lékařské akademii v Madridu dne 12. června, 2015, pod záštitou ISCO3 (Mezinárodní vědecký výbor pro ozónovou terapii) a s administrativní a logistickou podporou AEPROMO (Španělská asociace lékařských odborníků v ozónové terapii).

MADRIDSKÁ DEKLARACE O OZÓNOVÉ TERAPII

3. , 2015

Oficiální dokument ISCO3

Hlavní autoři (členové ISCO3)

‘Adriana Schwartz, MD

• Gregorio Martinez Sánchez, Dr., PhD

• Fadi Sabah. DDS. Příloha A. Klinické použití ozónu ve stomatologii.

Spolu-autoři (členové ISCO3)

Froylán Alvarado Gtiémez, MD Nora Bazzano Mastelli, DDs Oksana Bitkina, MD, PhD Vivian Borroto Rodriguez, MD Ruhi Cakir, MD Bernardino Clavo, MD, PhD Esteban Gonzalez Sánchez, MD, PhD Gennady Grechkanev, MD, PhD Alaa Hussein Najm Dawood, MD Izzo Annunziata, MD Heinz Konrad, MD Marcos Masini, MD, PhD Sergey Peretyagin, MD, PhD Victor R. Pereyra, MD Danilo Ruiz Reyes, MD Frank Shallenberger, MD Veronika Vongai, Biochemistry, PhD Abudukeremu Xirezhati, MD, PhD

Roberto Quintero, Lawyer, Dr. politologie a mezinárodních vztahů, právní poradce, ISCO3

Proces aktualizace Madridské deklarace trval téměř jeden rok, neboť ISCO3 se v červnu 2014 rozhodla aktualizovat tento dokument, který byl schválen v červnu 2010. Hlavní autoři sepsali pět návrhů před tím, než došli ke shodě na znění dokumentu. Poté ISCO3 vydala dvě mezinárodní výzvy vyzývající ozónové terapeuty poslat své návrhy na aktualizaci Madridské deklarace. K 31. lednu 2015 ISCO3 obdržela veliký počet návrhů z celého světa.

Na základě návrhů a vstupů přijatých členy ISCO3 sepsali hlavní autoři, kteří obdrželi dodatečné návrhy od členů ISCO3, několik návrhů. Nakonec 21 členů ISCO3 jednomyslně schválili 2. vydání deklarace dne 10. května 2015, jenž se stalo oficiálním dokumentem výboru.

ISCO3 chce poděkovat všem, kteří se podíleli a nebo podpořili výbor při podnětné snaze na aktualizaci deklarace.

Směrem k sjednocenému přístupu k praxi v ozónové terapii po celém světě

MADRIDSKÁ DEKLARACE O OZÓNOVÉ TERAPII
2. vydání, 2015
Oficiální dokument ISCO3

Skutečnost, že od objevení ozónu německým chemikem Christianem Friedrichem Schonbeinem v roce 1840 vzrostlo jeho použití po celém světě, odborníci ve zdravotnictví projevují stale větší zájem o účinky ozónu a o to, jak působí. A příměřeně s růstem počtu ozónoterapeutů po celém světě roste i počet pacientů využívajících léčebné účinky ozónu. Ačkoliv od schválení 1. vydání deklarce v roce 2010 bylo vyvinuto velké úsilí a dosaženo pokroku, ustálení pozice ozonoterapie není snadná záležitost. V lékařské komunitě i nadále panuje vzdor a uznání ozónu v právní oblasti bude vyžadovat zvýšené koordinované úsilí.

Je známo, že předklinický výzkum a klinické testy na využití ozónové terapie byly s nemalými vědeckými obtížemi provedeny na Kubě, v Německu, Itálii, Rusku, Španělsku v jiných zemích s výsledky, jenž podporují jeho praktické využití pomocí nejrůznějších lékařských záznamů.

Majíc na paměti, že byly provedeny předklinické studie, genotoxické, toxikologické a klinické studie, podpořte aplikaci a nezávadný charakter této lékařské terapie pomocí celkem širokého záběru dávek. Více podrobností v oficiálním dokumentu ISCO3: Ozónová terapie a její vědecké základy

Důraz je kladen na to, že výzkumná a klinická zkušenost s lékařským ozónem postupují kupředu navzdory různým překážkám. Nicméně stálou a neměnnou výzvou pro výzkumné pracovníky a asociace ozónové terapie je nedostatek a nedostupnost finančních zdrojů, potřebných k provádění nezbytného vědeckého výzkumu.

Konstatování, že je absolutně nezbytné pracovat se stanovenými cíli a jednotným způsobem zajistit precizní a bezpečnou praxi.

Uznání toho že existuje odlišnost, kterou si lékařská veřejnost přeje standartizovat, a že již byl zaznamenán pokrok v tom smyslu, že by toto mělo být bráno v úvahu; je nezbytné pokračovat ve vývoji lékařských vymezení postupů a protokolů ozančujících ty nejlepší aplikace tam, kde je to nezbytné stejně tak jako kodex osvědčených postupů s cílem účinněji se vypořádat s možností profesních pochybení.

Vítáme s velkým zadostiučiněním, že ozónová terapie byla zákonem upravena v následujících zemích: Ukrajina (2001 a 2014); Itálie v regionech Lombardie (2003), Emilia-Romagna (2007) a Marche (2009), a příznivé rozhodnutí soudu bylo přijato Správním soudem Lazio (1996 a 2003); Čína (2005); Rusko (2005 a 2007); Španělsko, v 15 autonomních oblastech ze 17 (mezi 2007 a 2012), a ozónová terapie byla začleněna do 22 zdravotnických subjektů veřejných lékařských zařízení;² Kuba (2009); Omán (2010); Emirát Dubaj Spojených arabských emirátů (2011); Portugalsko (2013 a 2014); a Turecko (2014). V dalších zemích je vynakládáno velké úsilí směřující k uzákonění. Tudíž je pravděpodobné, že ostatní země se přidají. Více informací je možné nalézt v oficiálním dokumentu ISCO3: Ozónová terapie a legislativa – Analýza k jejímu uzákonění.³

Skutečnost, že Mezinárodní vědecký výbor pro ozónovou terapii (ISCO3), jako opatrovník Madridské deklarace

o ozónové terapii a jako orgán odpovědný za její aktualizaci.

vyzval ozonoterapeuty z celého světa poslat své návrhy k jejímu vylepšení. ISCO3 obdržel velký počet návrhů, a na jejich základě a spolu s vnitřními podněty ze strany členů výboru jej schválil dne 10. května 2015. Díky této aktualizaci a tvůrčí práci měla celá komunita ozónové terapie příležitost účastnit se seriózní lékařské vědecké výměny s cílem vytvořit celosvětově platný dokument uplatnitelný lékařskými odborníky pro své pacienty.

Skutečnost, že aktualizovaná verze deklarace reflektuje pokroky v oblasti ozónové terapie, poskytuje nástroje pro její sprvávnou aplikaci na pacientech, a odráží velkou míru shody v rámci komunity ozonoterapeutů po celém světě.

Mezinárodní vědecký výbor pro ozónovou terapii (ISCO3)

přijal následující ZÁVĚRY

Za prvé. Schválit “Terapeutické rozmezí pro použití ozónu“ detailně popsané v sekci “Doporučení” v rámci této deklarace.

Za druhé. Zvýšit výměnu znalostí, výzkumu a zkušeností jak kladných tak záporných, které se mohou vyskytnou v oblasti ozónové terapie cestou dalšího rozšiřování znalostí ohromných účinků, které tato terapie má.

Za třetí. Vyzvat vědce v oblasti medicíny ke zvýšení jejich tvůrčího úsilí tak, aby ozónová terapie pokračovala v prokazování terapeutických účinků s bezpečností a efektivitou v podmínkách rozvoje řízených klinických zkoušek.

Za čtvrté. Podpořit vytvoření Standartizovaných operativních postupů dle zavedené klinické praxe pro každý postup, zohledňujíc dosud známý rozvoj s ohledem na zvyšující se kvalitu a homegenitu léčby.

Za páté. Vytvářet systematické úsilí k zajištění toho, aby každý organizovaný vědecký kongres/meeting přijal závěry, jenž reflektují uskutečněný pokrok a nastavil dosažitelné a reálné cíle, sdílejíc zjištění a cíle k pobídce a podpoře výzkumu zaměřenému na prohloubení porozumění ozónové terapii. Pracovat na harmonizaci a sjednocení kritérií na mezinárodní vědecké úrovni.

Za šesté. Vyzvat různé asociace k práci ve svých vlastních zemích, tam, kde ozónová terapie nebyla dosud uzákoněna pracovat na jejím řádném uzákonění, a tím získat právní uznání.

Za sedmé. Vyzvat k vydání učebnic, k organizaci teoretických a praktických kurzů o ozónové terapii systematickým způsobem tak, aby ti, kteří ji praktikují ji prováděli na základě řádných znalostí; toto bude nezbytně reflektováno efektivnější lékařskou péčí, jenž bude prospěšná pacientům i terapii.

Za osmé. Nabádat k tomu, aby školící kurzy byly prováděny podle směrnic totožných s těmi vydanými kompetentními mezinárodními organizacemi.

Mezinárodní vědecký výbor pro ozónovou terapii (ISCO3)

přijal následující
DOPORUČENÍ

že Terapeutické rozmezí pro použití ozónu, jak je detailněji popsáno v příloze k této “Madridské deklaraci o ozónové terapii (2. vyd.)” a jež je nedílnou součástí téhož, slouží jak reference pro ozono terapeuty, aby toto rozmezí mohli systematicky a řádně implementovat. Tato Terapeutická rozmezí pro použití ozónu jsou souhrnem vědeckého výzkumu v různých zemích a představují výsledek mnohaleté experimentální a klinické praxe.

PODĚKOVÁNÍ

Mezinárodního vědeckého výboru pro ozónovou terapii (ISCO3)

Vyjádřuje upřímné uznání Dr. Velio Roeeimu. Emeritnímu profesoru fyziologie na Univerzitě v Sieně, za významný a důležitý příspěvek ve prospěch ozónové terapie v oblasti výzkumu, výuky, informací a péče o pacienty v takovém rozsahu, že musí být v historii ozonoterapie považován za jednoho z nejdůležitejších průkopníků.

Vyjádřuje upřímnou vděčnost a uznání Dr. Adrianě Schaartz a Španělské asociaci lékařských odborníků v ozónové terapii (AEPROMO) za jejich skvělé vize, pokud jde o nutnost vypracování nástinu dokumentu, který sjednocuje kritéria a za iniciativu sepsat v rámci metinárdoní shody první Madridskou deklaraci, jenž byla představena na “Mezinárodním setkání škol ozónové terapie”, organizovaném AEPROMO a vřele organizován ve staletých zdech Královské národní lékařské akademie v Madridu dne 4. června 2010.

Vyjádřuje upřímnou vděčnost Španělské asociaci lékařských odborníků v ozónové terapii (AEPROMO) za poskytnutí administrativní a logistické podpory “Mezinárodnímu setkání Madridské deklarace o ozónové terapii (2. vyd.)” vřele organizovanému opět ve staletých zdech Královské národní lékařské akademie v Madridu.

(2nd. erf., 2015)

PŘÍLOHA K MADRIDSKÉ DEKLARACI O OZÓNOVÉ TERAPII

(2. vyd.)

JENŽ JE NEDÍLNU SOUČÁSTÍ TÉHOŽ

Schváleno

Mezinárodním vědeckým výborem pro ozónovou terapii (ISCO3)

dne 10. května 2015

Rejstřík

TERAPEUTICKÉ ROZMEZÍ PRO POUŽITÍ OZÓNU

1. TERAPEUTICKÝ ZÁKLAD…………………………………………………………………………………………….. 11

2. OZÓNOVÁ TERAPIE (O3X) ZÁKLADNÍ PRINCIPY………………………………………………………… 15

   • Kontraindikace …………………………………………………………………………………………………………. 15

   • Interakce s ozónem ……………………………………………………………………………………………………. 15

   • Nežádoucí účinky………………………………………………………………………………………………………. 16

     • Stupeň 1 mírné……………………………………………………………………………………………………… 16

     • Stupeň 2 střední ……………………………………………………………………………………………………. 16

     • Stupeň 3 vážné …………………………………………………………………………………………………….. 16

     • Stupeň 4……………………………………………………………………………………………………………… 16

     • Stupeň 5……………………………………………………………………………………………………………… 17

   • Toxicita……………………………………………………………………………………………………………………. 17

   • Pediatrické dávkování prostřednictvím rektální insuflace………………………………………………… 17

3. HLAVNÍ ZPŮSOBY APLIKACE …………………………………………………………………………………….. 18

   • Doporučené způsoby aplikace …………………………………………………………………………………….. 18

     • Hlavní autohemoterapie (AHTmajor)…………………………………………………………………………. 18

     • Vedlejší autohemoterapie (AHTminor)………………………………………………………………………. 19

     • Intramuskulární, paravertebrální a intrartikulární injekce ……………………………………………….. 19

     • Paravertebrální intramuskulární injekce ……………………………………………………………………… 19

     • Výhřez disku………………………………………………………………………………………………………… 19

     • Intradiskální léčba…………………………………………………………………………………………………. 20

     • Infiltrace křížovou mezerou/transluminální peridurální infiltrace……………………………………… 20

     • Intraforaminální infiltrace……………………………………………………………………………………….. 20

     • Intra-artikulární léčba……………………………………………………………………………………………… 21

     • Technika rukavice (technika podkožního emfyzému)…………………………………………………… 21

     • Zplyňování v plastovém sáčku………………………………………………………………………………… 21

Madridská deklarace o ozónové terapii (Druhé vydání, 2015)

• Podkožní aplikace ……………………………………………………………………………………………….. 21

• Ozónová přísavka ………………………………………………………………………………………………… 21

• Insuflace kanálkem ………………………………………………………………………………………………. 21

• Oftalmologické …………………………………………………………………………………………………… 21

• Vaginální insuflace………………………………………………………………………………………………. 22

• Insuflace močovým systémem ………………………………………………………………………………… 22

• Ušní cesta ………………………………………………………………………………………………………….. 22

• Intratonsilární infiltrační cesta ………………………………………………………………………………… 22

• Ozónové mikrodávky ve spouštěcích a akupunkturních bodech …………………………………….. 22

• Podkožní aplikace ………………………………………………………………………………………………. 23

• Ozonizovaný solný roztok …………………………………………………………………………………….. 25

• Mimotělní krevní okysličení-ozonizace (EBOO)………………………………………………………… 26

• Rektální insuflace………………………………………………………………………………………………… 27

• Aplikační cesty nedoporučované z důvodu absence bezpečnosti ………………………………………. 27

  • Přímé nitrožilní infekce ozonem ……………………………………………………………………………… 27

  • Intra-arteriální injekce …………………………………………………………………………………………… 28

• Zakázané aplikační cesty ……………………………………………………………………………………………. 28

• Aplikační cesty, jenž neobdržely plný souhlas ………………………………………………………………. 28

  • Vnitrokloubní injekce ozonované vody ……………………………………………………………………… 28

  • Vnitropobřišnicový ………………………………………………………………………………………………. 28

• Základní požadavky ………………………………………………………………………………………………….. 28

4. PATOLOGIE VHODNĚJŠÍ K LÉČBĚ OZONOTERAPIÍ …………………………………………………… 29

   • Onemocnění na úrovni A……………………………………………………………………………………………. 29

   • Onemocenění na úrovni В………………………………………………………………………………………….. 29

   • Onemocenění na úrovni C…………………………………………………………………………………………… 30

5. OBECNÉ ZÁKLADY PRO LÉČBU …………………………………………………………………………………… 32

6. ZÁKLADNÍ PRAVILDA PRO PROVÁDĚNÍ ŠKOLENÍ V OZONOTERAPII ……………………….. 33

DODATEK A. Klinická aplikace ozónu ve stomatologii ………………………………………………………………… 35

DODATEK B. Mutagenita, toxicita a nežádoucí reakce v ozonoterapii ……………………………………………… 43

REFERENCE……………………………………………………………………………………………………………………….. 45

Směrem k sjednocenému přístupu k praxi v ozónové terapii po celém světě

• TERAPEUTICKÝ ZÁKLAD

Ozonoterapie (Оз_х) je medicínská léčba používající směs kyslílu a ozónu (95% – 99.95% kyslíku a 0.05 % – 5% ozónu) jakožto terapeutického činitele k léčbě široké škály onemocnění. Jelikož ozón nemá žádné receptory, jeho farmakologický mechanismus akce je nepřímý, prostřednictvím svých mediátorů. Odezva závisí na aktivaci jaderných transdukčních signálů mechanismů’ (Nrfi: Jaderný faktor (erytroid-odvozený 2)-jako 2) a syntézy proteinů, např. SOD (superoxid dismutáza), CAT (kataláza), HOi (hemoxygenáza 1), atd. ⁴–⁵

Ozonoterapeut: Lékař praktikující tuto terapii se nazývá ozonoterapeut. Slovo terapeut pochází z řečtiny (therapeutes) složeného ze slovesa therapeuein majícího význam: starat se o, pečovat, zmírnění, odtud slovo terapie odkazuje na člověka, jenž věnujícímu se léčbě onemocnění, v tomto případě pomocí směsi kyslíku a ozónu.

Generátor ozónu: Ozón musí být vytvářen lékařsky spolehlivým a certifikovaným generátorem vyhovujícím jako každé medicínské zařízení normám stanoveným např. CE,^[1] CSA, UL. Generátor musí umožňovat měření přesné koncentrace ozónu (1 μg/ml – 80 μg/ml). V rámci Evropské unie musejí generátory splňovat podmínky směrnice RoHS.⁶ Generátor musí vyrábět ozón výhradně v lékařské jakosti, minimálně 99.5% čistého kyslíku pocházejícího z lékařsky certifikovaného kontejneru.⁷

Kyslík lékařské jakosti by měl vyhovovat jakostním normám místního lékopisu. Pokud není k dispozici místní lékopis, měl by přijít na řadu tento referenční lékopis: Evropský lékopis, ⁸ lékopis USA, ⁹ či japonský lékopis. ¹⁰

Dle těchto lékopisů jsou uvedena jakostní kritéria.“ Přístroj musí být schopen generovat terapeutickou, tj. homogenní směs kyslíku a ozónu se škálou koncentrace ozónu mezi 1 μg/ml a 80 μg/ml. Ve vyprodukované plynné směxi nesmí být žádné jiné olejnaté látky kromě O₂ a 0₃. Pro zajištění přesnosti ozónové koncentrace by měla být pravidelně prováděna (jednou ročně) kalibrace ozónových generátorů. Generátory lékařského ozónu musí mít certifikační razítko či certifikaci lékařského zařízení, udělenou ze strany orgánu pro CE lékařských zařízení či obdobné instituce.

Koncentrace: Měřící jednotka koncentrace je μg/ml. Jednotky μg/ml zohledňují tlak a teplotu okolí. “N” v μg/Nml označuje standardizovaný millilitr, proto Standardizované podmínky teploty (o°C) a tlaku (1 bar). Toto je jediná jednotka uznávaná ze strany Mezinárodní ozónové asociace – IO3A.¹² Koncentrace vyjádřená v μg/Nml musí mít toleranci chybu rovnou či lepší než ±10%.

Dávka a objem krve, která má být nabrána

Indikace ozónové terapie jsou založeny na poznatku, že nízké fyziologické dávky mohou hrát důležitou roli v rámci buňky.^{13, 14}. Na úrovni molekul byly na podporu klinických důkazů pro tuto terapii ukázány odlišné mechanismy činnosti.¹⁵ Údaje shromážděné v tomto dokumentu jsou

založeny na vice než 2000 vědeckých pojednáních a přednáškách uvedených v Mezinárodní knihovně ozónové terapie ISCO3.‘⁶

Existují terapeutické, neefektivní a toxické koncentrace ozónu. Byl prokázáno, že koncentrace 10 μg/ml či 5 μg/ml či dokonce menší mají terapeutické účinky s širokým bezpečnostním rozmezím, tudíž je nyní přijímáno, že terapeutická dávka ozónu pro systematické užívání (hlavní autohemoterapie, rektální insuflace, intramuskulární, atd.) v rozmezí mezi 500 μg a maximálně 4000 μg pro každou léčbu a koncentrace od 10 μg/ml do 40 μg/ml jsou bezpečné a účinné.¹⁷

Je nezbytné definovat množství krve, která má být odebrána. To je prováděno na základě váhy léčeného pacienta.  Hemodynamické / hypovolemické poruchy se ztrátou 15 % celkového množství obíhající krve (CBV) nejsou uvažovány.  V případě hlavní autohemoterapie je odebrání 2 % či více než 1.5 % konzervativní.  Osoba s 85 kg má CBV 65 ml / kg x 85kg = 5,525 ml. 2 % odpovídají 110 ml odebrané krve. Rozmezí bezpečného sběru krve jsou: 1.2 ml / kg pro i.3ml / kg s limitem 150 ml v osobách s 150 kg.

Například: osoba s 85 kg; 1.2 • 85 = 102 ml krve, která má být odebrána. Tyto dávky se ukázaly být bezpečné a účinné. Aktivizují buněčný metabolismus a mají imunomodulatorní a anti-oxidační účinky. Mělo by být zdůrazněno, že každé kolo aplikace má minimální a maximální dávkování stejně tak jako koncentraci a množství, jež mají zvládat.

Celková dávka ozónu je ekvivalentní množství plynu (ml) vynásobeného koncentrací ozónu Oig/Nml) (Dávkování= Množství x Koncentrace). Dávka není dána kg tělesné váhy, ale odezvou závislou na dávce a koncentrace může být vyjádřena i v μg/ml či jako mg/l ozónu.¹⁸ Velmi doporučujeme užití up-dosing systému, jak uvedl Dr. Bocci, start low,  go low.‘⁹

Studie, zahrnující výpočet dávky ozónu na základě tělesné váze stale probíhají. Všechna terapeutická dávkování jsou rozdělena do tří typů dle jejich mechanismu akce (Tabulka 1):

1. Nízké dávky: Tyto dávky mají imunomodulatorní účinek a jsou používány pro onemocnění, kde je podezření na to, že imunitní systém je velmi ohrožen. Například u rakoviny v případě starších a oslabených pacientů, atd.

2. Střední dávky: Jsou imunomodulatorní a stimulují antioxidační enzym obranného systému. Jsou nejvíce užitečné u chronických degenerativních onemocnění jako jsou cukrovka, ateroskleróza, COPD, Parkinsonův syndrom, Alzheimer a senilní demence.

3. Vysoké dávky: Mají inhibitorní účinky na mechanismus, které se projevují v autoimunitních onemocněních jako jsou reumatoidní artritida a lupus. Jsou obzvláště zapojeny u vředů či infekčních zranění a jsou také používány k přípravě ozonizovaných olejů a vod.

Materiály k použití: Všechny materiály k použití musejí být na jedno použití a odolné vůči ozónu: sklo, silikonové sondy, katetry a silikonové trubičky, spojení Kynar či nerezové oceli 316 a silikonových stříkaček.

Tabulka 1. Instrukce pro koncentrace / množství ozónu dle nejpoužívanějších způsobů aplikace (Tab. lA, Místní aplikace; Tab. lB, Systémová aplikace)

Tabulka 1A. Místní aplikace

Nejběžnější způsoby aplikace: MÍSTNÍ
Metoda		Úrovně			Poznámky
		Vysoká	Střední	Nízká
Ušní	C. (μg/ml)	20	IO	4	V dynamické aplikaci: Ruční propláchnutí, velmi pomalu pomocí silikonové stříkačky s 50 mL po dobu 5 min.
	V. (ml)
	Dávka (mg)
Močový měchýř	C. (μg/ml)	20-25	15	IO	Dynamický tok, tok propláchnutí o. 1-0.2 L/ min.
	V. (L)	1-2
	Dávka (mg)	20-25 40-50	15-30	10-20
	V. (ml)	200	150	IOO
	Dávka (mg)	40-5.0	2.25	1.0
Vaky	C. (μg/ml)	80-60	50-40	3О-2О	20-30 min. Oblast musí být před léčbou zvlhčena.
	V. (L)	V závislosti na rozměrech vaku
	Dávka (mg)	V závilosti na objemu vaku
Paravertebrální	C. (μg/ml)	20	15	IO	Viz reference: ISCO3 (2014)20 Ozone in Non-Rheumatic Locomotor System Pathologies, pro bližší detaily.
	V. (ml)	5-20
	Dávka (μg)	IOO-4OO	75-300	5O-2OO
Podkožní	C. (μg/ml)	IO	8	5	Maximum 100 mL/sezení
	V. (ml)	1-2
	Dávka (μg)	10-20	8-16	5-10
Intra-artikulární	C. (μg/ml)	15-20	IO	5	Viz reference: ISCO3 (2014)20 Ozone in Non-Rheumatic Locomotor System Pathologies, pro bližší detaily.
	V. (ml)	1-2 ml (prst)/ 5-20 zbylé
	Dávka (μg)	15-20 30-40 75-100 300-400	15-20/ 50-200	5-10/ 25-100

Poznánka: Nedoporučená apliakce: inhalace (vysoké riziko toxicity, viz text pro bližší detaily).

Legenda: C, koncentrace; V, objem, množství.

Tabulka 1B. Systemová aplikace

Nejběžnější způsoby aplikace: SYSTÉMOVÉ
Metoda		Úrovně			Poznámky
		Vysoká	Střední	Nízká
Hlavní autohemoterapie	C. O(μg/ml)	30-40	2О-3О	10-20	V některých případech může být ohodnoceno, že do 60 ^g/NmL bylo prokázáno bezpečné a s větší kapacitou indukce cytokine.  Objem žilní krve 50-100 mL.
	V. (ml)	50 -100
	Dávka (mg)	1.5-2.0 3.0-4.0	IO-I.3 2.0-3.0	0.5-I.O 1.0-2.0
Vedlejší autohemoterapie	C. O(μg/ml)	30-40	15-20	5-10	5 mL krve je odvedeno vnitrožilně a vtaženo do 20 mL jednorázové stříkačky (obsahující již to same množství směsi ozónu a kyslíku).
	V. (ml)	5
	Dávka (μg)	150-200	75-100	25-50
Vaginálně	C. O (μg/ml)	30-35	20-25	Ю-15	Dynamický tok, plující tok 0.1- 0.2 L/min po dobu 10 min.
	V.(L)	1-2 Lt
	Dávka (mg)	30-35 60-70	20-25 40-50	Ю-15 2О-3О
Sauna*	C. O (μg/ml)	IO	8	5	20-30 min, 10-15 s ozónem, následováno 10-15 min s vodní párou / Tepl. 40-45 °C
	V. (ml)	V závislosti na design a typu sauny
Akupunktura / reflexologie	C. C (μg/ml)	30	20	IO
	V. (ml)	0.1 – 0.3
	Dávka (μg)	3-9	2-6	1-3
Rektální insuflace	C. C (μg/ml)	30-35	20-25	Ю-15	Hlavní koncentrace 40 μg/ml může poranit enterocyty. Jediná výjimka je v případě akutního krvácení, u ulcerózní kolitidy, počínající s vysokou koncentrací 60-70 ^g/mL / a 50 mL Vol. Jakmile se krvácení zmírní, snížit koncentraci.
	V. (ml)	200	150	IOO
	Dávka (mg)	6.0-7.0	30-3.75	1.0-1.5

Poznámka: * Může take být použito pro systémový účinek (např. ulehčit eliminaci těžkých kovů).

Nedeporučované aplikace: přímé vnitrožilní (žádné dostupné klinické důkazy, vysoké riziko embolie). Legenda: C, koncentrace: V, množství, objem.

2. ZÁKLADNÍ PRINCIPY OZÓNOVÉ TERAPIE (O3X)

Toto jsou tři základní principy, jež musejí být uvažovány před prováděním jakékoli procedury ozónové terapie.

1. Primum non nocere: Především nezpůsobit žádnou újmu.

2. Rozložte dávky: Vždy začněte s nízkými dávkami a postupně je navyšujte. ^,4–¹⁹

Výjimkou budou infikované vředy či poranění, kde bude uplatněn opak. V tomto případě začněte s vysokou koncentrací a zmírňujte ji dle zlepšení pacientova stavu. Viz tabulka 1 pro více informací.  Vyšší koncentrace ozónu nejsou nezbytně lepší, stejným způsobem, jež se vyskytuje se všemi léky.

• Kontraindikace

Použití ozónu je kontraindikováno v:

1. Deficitu glukózy-6-fosfátu dehydrogenázy (favismus, akutní hemolytická anémie)*

2. Stavy toxického hypertyroidismu – Basedow Graves

3. Trombocytopenii menší než 50.000 a vážné poruchy srážení krve

4. Vážná kardiovaskulární nestabilita

5. Akutní alkoholová intoxikace

6. Akutním infarkt myokardu

7. Masivním a akutním krvácení

8. Stavech křečí

9. Hemochromatóze

10. U pacientů přijímajících léčbu mědí či železem

* Prevalence deficitu glukózy 6 fosfátu dehydrogenázy (G6PD) se různí mezi etnickými skupinami s celkovou nízkou frekvencí v případě Američanů (3.4%), Evropanů (3.9%), a lidí z oblasti Pacifiku (2.9%) ve srovnání s oblastí sub-saharské Afriky (7.5%), Středního východu (6.0%), a Ásie (4.7%).^a Test G6PD je doporučován před terapií 0_; kvůli vyhnutí se komplikacím.

• Interakce s ozónem

Během léčby ozónem mohou být použity antioxidační doplňky (např. vitamín C a vitamín E). Nicméně přítomnost složek ve vysoké koncentraci v krvi narušuje činnost ozónu jako oxidačního činitele a v dobrém průběhu terapie. Následkem toho by ústní vitamíny či antioxidanty neměly být podávány během během léčby, ale pouze před či po terapii ozónem. Období potlačení závisí na biodostupnosti každého specifického antioxidantu. Je doporučováno nepodávat nitrožilní antioxidační terapii jako např. vitamín C či glutathion před ano během, ale pouze po terapii ozónem.

Ozón zvyšuje účinky ACE inhibitorů. Léčba ozónem u pacientů s antikoagulační terapií jako např. Coumadin / heparin/ musí být prováděna pod kontrolou INK. Pacienti přijímající léčbu mědí či železem nemohou přijímat léčbu ozónem.

Měly by být očekávány synergické účinky jiných oxidativních terapií (U.V., H₂0, etc.). V souvislosti s laserovou terapií, magnetickou terapií, akupunkturou, diatermií či fyzioterapií mohou být očekávány doplňkové účinky.

• Nežádoucí účinky

Většinu hlášených vedlejších účinků přičítat mala praxis: technika aplikace, způsoby aplikace, koncentrace aplikovaného ozónu, atd.

Stupně hlášených nežádoucích účinků (NÚ) dle kritéria NIH (2010).²²

• Stupeň 1 Mírný

(Asymptomatické či mírné příznaky; pouze klinické či diagnostické pozorování; zásah neindikován).

• Někteří pacienti hlásili krátký a přechodný pocit místního tepla a lehké bolestivosti během vstřikování ozónu.²³

• Hematom v místě insuflace ozónu u jednoho pacienta²⁴

• Čtyři pacienti hlásili pocit svědění na rtech a jazyku na konci sezení, 3 pacienti popisovali žaludeční nevolnost a pachuť v ústech během opětovném dodání ozonované krve a jeden pacient trpěl dušností během aplikace terapie.^25,26

• Propuknutí euforie po aplikaci ozónu pomocí okysličení a extrakorporální ozonace krve u 15 pacientů léčených na kožní poškození druhotné k arteriální ischemii.²⁷

• Stupeň 2 Střední

(Indikovány minimální, místní či neinvazivní zásahy; omezující instrumentální činnosti či denní činnosti adekvátní věku (ADL).

• Propuknutí redukce citlivosti v nohách u dvou pacientů ve skupině léčených ozónem a kortikoidy, jež pominuly během dvou hodinách.²⁸

• Pět pacientů hlásili bederní bolest a bolest v nohou po vstříknutí ozónu, rozptýlily se spontánně; a osm pacientů vykazovalo mírné podráždění a nežádoucí dušnost po aplikaci ozónu.²⁹

• Když byl ozón aplikován rektální insuflací, byly hlášeny případy nadýmání a zácpy.²⁷

• Stupeň 3 Závažné

(či lékařsky významné, ale ne bezprostředně ohrožující život; indikována hospitalizace či prodloužení hospitalizace; postižení; omezující péči o sebe ADL).

• Vertebrobasilární mrtvice.³⁰

• Jedno akutní oboustranné vitreoretinální krvácení.³¹

• Jeden případ meningeálního podráždění.³²

• Tři případy virální hepatitidy.³³

• Stupeň 4

(Život ohrožující následky; indikován urgentní zásah).

• Byl hlášen jeden případ plynové embólie v peri-ganglionickém žilním svazku zahrnující vertebrobasilární artérii, jež se prokazuje klinicky jako lokální bolest po dobu několika minut a jež zmizela po několika dnech.³⁴

2.3.5 Stupeň 5 (Smrt spojená s AE)

• Čtyři případy úmrtí způsobeného plynovou embolií po aplikaci ozónu přímou vnitrožilním vstřikováním.^35-37

• Jeden případ úmrtí následující po aplikaci ozónu autohemoterapií pro léčbu psoriázy.³⁸

• Jeden případ úmrtí prudkou otravou krve následující po terapii ozónu k léčbě vyhřezlého bederního obratle.³⁹

• Toxicita

Ozón by nikdy neměl být inhalován. Ozón není toxický, pokud je aplikován v přiměřeném rozsahu dávkování (Tabulka 1) a školenými odborníky s odpovídajícími klinickými protokoly. Smrtelná úmrtí jsou výsledkem nesprávného počínání, (viz Příloha В týkající se reference k ozónové terapii).

• Pediatrické dávkování rektální insuflací

Systémová aplikace pouze rektálně.

• Koncentrace k užití závisejí na stupni oxidačního stresu pacienta a patologií určenou k léčbě (Tabulka 2A).

• Množství pro aplikaci závisí na věku pacienta (Tabulka 2B).

• Pro provedení rektální insuflace do análního svěrače zaveden katetr (1-2) cm.

Tabulka 2. Pediatrické dávkování rektální insuflací Tabulka 2 A. Dle oxidačního stresu Týdny léčby Koncentrace O3 (μg/ml) Oxidační stres Nízká Střední Vážná První 20 15 10 Druhý 25 20 15 Třetí 30 25 20 Čtvrtý 35 30 25

Tabulka 2 B. Množství pro aplikaci dle věku pacienta

Věk pacienta	Množství pro aplikaci (ml)
28 dnů-11 měsíců	15-20
1 -3 roky	20-35
3-10 let	40-75
11-15 let	75-120

Dávka se mění každých pět sezení. Během prvního roku jsou indikovány cykly 15-20 každé čtyři-pět měsíců. Později bude pacient ohodnocen kvůli stanovení frekvence cyklů pro druhý rok.

со

Madridská deklarace o ozónové terapii (Druhé vydání, 2015)

3. HLAVNÍ ZPŮSOBY APLIKACE

Lékařský ozón může být aplikován místně či celkově. Pro dosažení součinného účinku mohou být použity různé způsoby aplikace kombinovaným způsobem či samostatně.

• Doporučené způsoby aplikace

Způsoby aplikace popsané níže byly prokázány a jsou bezpečné. Jsou výsledkem mnoha let výzkumu a zkušeností, s více než 2000 dokumentovaných přednášek. Pro vice informací viz Mezinárodní knihovnu ozónové terapie ISCO3.¹⁶

Vítáme terapeutickou škálu uvedenou ve Směrnici Ruské asociace ozónové terapie, vydanou ve svém Manuálu ozónové terapie (2008);⁴⁰ Směrnice pro použití lékařského ozónu vydaná Německou lékařskou společností pro použití ozónu v prevenci (2009);⁴¹ směrnice vydané Výzkumným centrem ozónu, vědeckou organizací Kubánského národního centra pro vědecký výzkum, ve své knize Základy aspekty ozónu a klinické aplikace (2008);¹⁷ významný příspěvek od Dr. Velia Bocciho v knize Ozón: Nový lék (2010)⁴² a Průvodce lékařským použitím ozónu. Terapeutické základy a indikace (2011) vydané nakladatelstvím AEPROMO.⁴³

• Hlavní autohemoterapie (AHTmajor)

Množství krve pro použití se pohybuje mezi 50 ml a 100 ml. Nicméně při množství krve větším než 200 ml je třeba se vyvarovat jakémukoli riziku hemodynamických narušení, obvzláště v případě starších a nevyrovnaných pacientů.

Škála nabrání bezpečné krve je následující: 1.2 ml / kg – 1.3 ml / kg. Např.: osoba s 85 kg; 1.2 • 85 = 102 ml nabrané krve.

Sada zalití (perfůze): Plastová zařízení určená k zachycení krve musejí splňovat UNI EN ISO 15747:2005 (Toto je vyhláška Evropské unie). Všechny nádoby a zařízení používané v O_3X musejí být odolné proti ozónu a nesmějí uvolňovat ftaláty, protože tyto částice jsou toxické vůči organizmu. Z tohoto důvodu je vhodnější používat pro AHT major sklo. Plastové vaky pro AHT major musejí být odolné proti ozónu a certifikované k shromažďování krve ze strany EU či FDA. Nejsou přípustné žádné jiné modifikace k provádění transfůze ozonovaté krve.

Koncentrace ozónu pro systémové použití se pohybuje mezi 10 μg/ml a 40 μg/ml, koncentrace 70 μg/ ml – 80 μg/ml a vyšší by neměly být používány z důvodu zvýšeného rizika hemolýzy, snížení DPG a anti-oxidantů a následné neschopnosti aktivace buněk imunity.

Antikoagulant: nejvhodnější k použití je ACD-A Antikoagulant citrát dextróza Roztok A, USP (2.13% volný iont citrátu) či Citrát sodium 3.8% 10 ml na každých 100 ml krve. Heparin není vhodný, protože může vyvolat trombocytopenii⁴⁴ a agregaci krevních destiček⁴⁵, a Citrát sodium chelát vápník. Množství ACD-A se pohybuje mezi 7 ml -10 ml na každých 100 ml krve.

Frekvence léčby: Počet léčebných sezení a aplikací dávek ozónu bude zaviset na celkovém stavu pacienta, jeho věku a hlavní chorobě. Jako obecné pracidlo platí, že každých pět sezení je navýšena dávka ozónu a toto je podáváno v cyklech, jejichž počet se pohybuje mezi 15 a 20. Z lékařského pohledu se zlepšení u pacienta se objevuje mezi pátým a desátým sezením a je uvažováno, že po dvanáctém sezení je již aktivován antioxidační obranný mechanismus. Léčba je uskutečňována denně, od pondělí do pátku.

Směrem k sjednocenému přístupu k praxi v ozónové terapii po celém světě

Může být take aplikována dvakrát či třikrát týdně. Cykly se mohou opakovat každých 5-6 měsíců.

• Vedlejší autohemoterapie (AHTminor)

AHTminor je terapie stimulující imunitu, srovnatelná s “auto-očkováním”.

Indikace: Jako auto očkování v případě psoriázy, dermatitídy, ekzému, akné, alergií a vředovitosti, jako adjuvans u rakoviny či u chronických oslabujících onemocnění.

Způsob: 5 ml krve je odebráno vnitrožilně a dodáno do 20 ml jednorázové injekce naplněné stejným množstvím směsi ozónu a kyslíku (5 ml). Silně zatřepte po dobu 30 sekund a pomalu injekci vstřikujte do svalu.

Cykly: po 5-10 léčbách jednou týdně.

3.1. 3 Intramuskulární, paravertebrální a intrartikulární injekce

Pro více informací viz: ISCO3 (2014). Ozón u nereumatických onemocnění lokomotorického systému.¹⁰

• Paravertebrální intramuskulární injekce

Klasická paravertebrální infiltrace je prováděna lokací horní části spinální obasti a vstříknutím do krčního a dorzálního sloupce 5 ml ozónu při (10-20) μg/ml, 1.5 cm laterálně od páteře /sloupce pomocí jehly (0.8 x 40) mm.

Insuflace do bederní páteře je provedeno v místě 2.0 cm od spinální oblasti a 10 ml v té samé koncentraci. Rozdělení jehel je vždy bilaterální, laterální či 2 cm nad a 2 cm pod výhřezem. Měla by být uvažována hloubka od 2 do 4 cm při uvážení konstituce pacienta a nebo oblasti léčby (menší v případě štíhlých pacientů a v dorzální oblasti, a větší u obézních pacientů a v lumbární oblasti).

Lokální ansesteze (1 ml prokainu či 1ml  lidokainu) do svalu je volitelná. Může zmírnit bolest způsobenou ozónem.

Léčba probíhá dvakrát týdně během prvních dvou týdnů. Jakmile je dosaženo klinického zlepšení, měla by léčba být rozložena na jedenkrát týdně v rozmezí od čtyř do šesti týdnů. A poté jedno sezení každých 15 dnů, dokud není dosaženo jednoho cyklu po 20 sezeních; tyto mohou být zkráceny, jakmile příznaky zmizí.

Doporučená velikost jehel pro tento postup je (0.4 x 40) mm po 30 G (0.3 mm) x 1 %” (40 mm). V některých případech a v případě zručných odborníků mohu být použity delší jehly.

Je důležité, aby lékař přiměřeně vyšetřil svaly v bederní a břišní oblasti a sakroiliakálních skloubení pro odhalení zánětu na této úrovni či spoušťových bodů v této oblasti, především u pacientů s disartrózou, jenž nekoresponduje řádně s paravertebrální insuflací. Pokud jsou odhaleny tyto body, musejí být infiltrovány. Koncentrace: (10-20) μg/ml; Množství: (5-10) ml; Dávka: (50-400) mg.

• Výhřez

Paravertebrální hluboká injekce

Pro tuto injekci je nutné použít dlouhou jehlu, 0.4 mm či 0.5 mm x 90 mm páteřní jehlu ke vstříknutí přes destičky, blízko otvoru či okolo fazetového kloubu. Krční / dorzální výhřez:

koncentrace (10-20) μg/ml , množství (3-5) ml je podáno a pro lumbární výhřez koncentrace je (10-20) μg/ml a množství (7-10) ml .

• 1Intradiskální léčba

Obecně by mělo být provedeno pouze jedna intradiskální infiltrace pod radiologickou či fluoroskopickou kontrolou či v rámci CT. Pacient musí být pod sedativy (nikoli celková anesteze) a s antibiotickou profylaktickou terapií v ten samý den procedury. V některých případech může být intradiskální infiltrace opakována během 2-4 týdnů.

Pro lumbární diskolýzu se používá směs kyslíku a ozónu (5 -10) ml v koncentraci (25-35) μg/ml.⁴⁶–⁴⁷ Všechny pokusy na zvířatech ukázaly druhotné prstencové narušení ke koncentracím 50 pg/ ml či vice, takže je vhodnější nepoužívat koncentrace vyšší než 40 /μg/ml.⁴* Jehla k aplikaci je Chiba 22 G (0.7 x 203) mm.

Pro krční diskolýzu se používá ozón (2- 3) ml v koncentraci (25-35) μg/ml.⁴⁶–⁴⁷. Jehla k aplikaci je Chiba 25 G x 3 1/2 (0.5 x 90) mm.

Diskolýza s ozónem, i když účinná pouze po jedné léčbě, vyžaduje specifickou infrastrukturu (pro radiologickou kontrolu), anesteziologického pracovníka a zkušený lékařský tým při provádění techniky.  Bez ohledu na skutečnost, že paravertebrálná technika vyžaduje více návštěv, je podobně účinná a má minimální úroveň rizika.

• Infiltrace křížovou mezerou/transluminální peridurální infiltrace

Infiltrace se provádí v epidurální oblasti dvakrát týdně, s předchozí identifikací peridurálního prostoru pomocí echografu. Použita je směs kyslíku a ozónu v množství (10 -20) ml a v koncentraci (10-20) μg/ml.

Translaminální peridurální metoda či cestou mezery křížové kosti představuje alternativu ke zvážení pro léčbu vyhřezlých plotének pomocí ozónové terapie navzdory tomu, že jde o nepřímou metodu ve srovnání s intradiskální, protože:

• V případě této metody nejsou ani pacient, ani operatér vystaveni riziku ozáření.

• Ozón působí jak na ploténku, tak na poškozený kořen po vniknutí plynu do peridurálního prostoru na úrovni úrovni střetu ploténky a kořenu.

• Provedení je snadné, nezpůsobuje žádné neurologické poškození a pacient se může brzy vrátit k běžnému životu.

• Vyžaduje nevelké materiální zdroje a vybavení, což z ní dělá nenákladnou a účinnou metodu.

• Ve srovnání s paravertebrální metodou tato nepřímá metoda méně návštěv a je velmi účinná v případě několika vyhřeznutí plotének.

• Míra úspěšnosti je vice než 70 %.

• Vyžaduje minimální čas na rekonvalescenci.

• Může být prováděna na pacientech se závažnými přidruženými onemocněními.

V každém případě vyžadují tyto tři zmíněné metody přísnou asepsi, opatření k zachování sterility a písemný souhlas poučeného.

• Intraforaminální infiltrace

Rozpětí koncentrace: 10-20 μg/ml

Intraforaminální přístup pro krční injekci: vyžaduje množství 5 ml a může být použita krční jehla 25G x 3% (0.5 x 90 mm).

Intraforaminálně pro lumbální injekci: může být použit lumbální jehla 7-10 ml a Chiba 22G x 11 (0.7 x 203 mm).

• Intra-artikulární léčba

Koncentrace: (2-10-20) μg/ml

Množství ve funkci velikosti artikulace: Prsty: (1-2) ml, Zbytek: (5- 20) ml.

• Technika rukavice (technika podkožního emfyzému)

Podkožní infiltrace : směs kyslíku a ozónu (10 – 40) ml v koncentraci (5-20) μg/ml, s jehlou 30 G (0.3 mm). Tato infiltrace je účinná při péčbě neuropatické bolestivosti a osteoartritidy.

• Zplyňování v plastovém sáčku

Jsou použity koncentrace (80,70, 60, 40, 30, 20) μg/ml po dobu (5,10, 20) min v závislosti na stavu a vývoji sezení. Varianta s (60-80) μg/ml je použita pouze v případě hnsisavých infekcí a pouze po velmi krátkou dobu a ne déle než 5 min. Jakmile je infekce pod kontrolou a objevuje se zdravá granulační tkáň, frekvence a koncentrace procedury musejí být zredukovány pro zrychlení a vyvolání ozdravného procesu.

Poznámka: Je nezbytné navlhčit danou oblast a odebrat veškerý vzduch ze sáčku pomocí vakua před vehnáním plynu do sáčku. Na konci procedury musí být zbytkový plyn vysán před odstraněním sáčku.

• Podkožní aplikace

Tato aplikace je použita pro kosmetické účely v případě celulitidy. V tomto konkrétním případě nikdy nepoužívejte množství větší než 200 ml v každém sezení, jednu injekci každých (5-10) cm v záhybu kůže a v množství (2-3) ml v každém bodě. Koncentrace 15 μg/ml – 20 μg/ml s jehlou 27 G (0.3 mm). Cykly po 15 – 20 sezeních, dvakrát týdně.

Tyto výsledky jsou lepší, pokud jsou spojeny s rektální insuflací ozónu či AHT aplikovanými dvakrát týdně.

• Ozónová přísavka

Pomocí koncentrací v rozpětí od 15 μg/ml do 60 μg/ml, s variací mezi 5 a 20 min. během léčby. Nezbytné je odsátí vzduchu ouónu ze zvonu pomocí baňkování. Vakuum zvyšuje tok krve a ozón může lépe reagovat.

• Insuflace kanálkem

Lékař musí vždy zajistit, aby se za prvé nevyskytovaly žádné cesty v dýchacím traktu. Je důležité mít na paměti možný nárůst plynu v uzavřené dutině, zablokované či cystické z důvodu zabránění nebezpečného či bolestivého navýšení tlaku, např. v kožní, řitní či v chirurgickém kanálku. Před insuflací plynu musí být provedeno promytí kanálku pomocí ozonované vody. Během intervalu od 5 min do 20 min je koncentrace směsi kyslíku a ozónu (10 – 80) μg/ml.

• Oftalmologické

V oftalmologických případech (keratitida, rohovkové vředy, konjunktivitida a oční popáleniny) je použito speciální sklěnené přichycení přizpůsobené konturám oka.

Z důvodu pálivého pocitu lokální aplikace ozónu ve formě plynu či ozónovaného oleje je doporučováno před aplikací ozónu použít znecitlivující oční kapky. Koncentrace ozónu je mezi (20 – 30) μg/ml, doba aplikace 5 min, dvě či tři sezení každý týden, kombinováno s podrohovkovou aplikací s koncentrací 35 μg/ml v množství (1- 2) ml a ozónovaného oleje (200 – 400) IP. Je vhodné použít ozónovaný olej z důvodu jeho baktericidních či virucidních vlastností, a to ve formě očních kapek čtyřikrát či pětkrát za den po lokální anestezi kvůli pálení v očích, které se objevuje poté, co je ozónový plyn aplikován.

• Vaginální insuflace

Je použita koncentrace ozónu (10-30) μg/ml a množství mezi (1 – 2) L při stálém průtoku 0.1 L/min – 0.2 L/min po dobu 10 min. Nejdříve musí být provedeno vaginální omytí ozónovnou vodou. Při této aplikaci je nezbytné použít speciální vaginální nástroj a zařízení na ničení ozónu, a to z důvodu zajištění rovnoměrné, řádné a bezpečné distribuce plynu do záhybů vaginální sliznice.

• Insuflace močovým systémem

Dle prováděných léčeb je nezbytné vehnat množství ozónu (mezi 50 a 100 ml) do močového měchýře či močové trubice. Doporučené koncentrace jsou (10 – 25) μg/ml (postupné navýšení po krocích po 5 μg/ml). Tato léčba může být kombinována s ozónovou vodou jakožto před výplachovou procedurou.

• Ušní cesta

Zkontrolujte, zda není poškozen ušní bubínek. Z důvodu vysoušecích vlastností ozónu se doporučuje před aplikací ozónu navlhčit ušní kanálek a membránu bubínku.

K insuflaci mohou být použity injekční stříkačka či speciální sluchátka se zařízením na ničení ozónu popř. může být provedena ušní insuflace pomocí upraveného stetoskopu se silikonovými trubičkami, propojenými mezi sebou konektorem typu “Y” a vnitřním závitem od společnosti Kynar pro připevnění stříkačky naplněné ozónem s popsanou koncentrací, provádí se ruční pomalá aplikace tak, aby ozón mohl být absorbován do ušního kanálku a na ušní bubínek. Pokud doje k minimálnímu úniku ozónu, aplikace by měla být provedena mnohem pomaleji. Nebude nutné propojit toto zařízení přímo s přístroji s ozónem.

Koncentrace: (10 – 25) μg/ml; doba aplikace: 5 min.

Indikace: otitida, dermatitida ušního kanálu, sinusitida a oběhové problémy hlavy a krku.

• Intratonsilární infiltrační cesta

Jsou použity koncentrace (10 – 20) μg/ml s množstvím 2.5 ml na každý bod pro infiltraci na přední a zadní sloupek obou mandlí. Jsou vyžadována čtyři až pět sezení. V případě nosních polypů zaneste přímo do tkáně polypu množství 2.0 ml s koncentrací 50 μg/ml⁴⁹. Inhalace⁵⁰ je prováděna pouze ve stavu hydrosolu ozonizovaného oleje pomocí ultrazvukového generátoru hydrosolu ozonidů tvořících částice cca 5 μm (Terpenes). V žádeném případě ozón neinhalujte.

• Ozónové mikrodávky ve spouštěcích a akupunkturních bodech

Zpravidla jsou spouštěcí body umístěny ve svalech a jsou často hluboké, tudíž aplikace musí být vnitrosvalová a množství může být mezi (5-10) ml v závislosti na anatomickém místě, a pokud je koncentrace mezi (10 – 20) μg/ml.

Pro akupunkturní body či reflexní oblasti je aplikace intradermální a pohybuje se mezi 0,1 po 0.3 ml a až 1 ml (maximum) plynové směsi 0₂/0₃, s koncentracemi pod 20 μg/ml.

• Místní aplikace vodových, olejových a ozonizovaných krémů

Ozón ve vodě a ozonizovaném oleji je používán na vředy, špinavé traumatická zranění, chronické znecitlivělé vředy, proleženiny, popáleniny, herpetická poranění, plísňové infekce, hmyzí štípnutí, pro zubní infekce, jako čistič chirurgických dutin a pro některá infekční poranění v různých koncentracích: vysoké, střední a nízké, v závislosti na tom, co je cílem dosáhnout (dezinfikovat, regenerovat) a na typu tkáně (Tabulka 3).

Příprava ozónu ve vodě je prováděna pomocí skleněného válce naplněného ze ¾ bi-destilovanou vodou, přes kterou musí směs plynu probublávat nepřetržitě po dobu alespoň 5-10 min. pro dosažení nasycení.  Nevyužitý ozón odchází přes silikonovou hadici do destruktoru a je přeměněn na kyslík (Tabulka 3A).

Studie fyzikochemických vlastností ozonovaných rostlinných olejů má velkou důležitost pro jejich charakterizaci a identifikaci. Pro stanovení kvality ozonizovaných produktů jsou obvykle prováděny analytické metody kysličníku, kyselosti a hodnot jódu, relativní hustoty a viskozity. Hodnota peroxidu představuje množství kysličníku vyjádřené v ekvivalentech aktivného kyslíku obsaženého ve vzorku 1,000 g (mEq/kg). Tento index bude použit pro kritérium dávkování (Tabulka 3 B).

Jelikož je difuze par oleje ve vysokonapěťových potrubích nevyhnutelná, ozonizace olejů nesmí být nikdy prováděna pomocí lékařských generátorů. V opačném případě by výsledek představoval výrobu několika toxických látek a nebezpečí exploze. Doporučovaná metoda pro zkoušení hodnot kysličníku je popsána v dokumentech European Pharmacopoeia,⁸ upravených ze strany Zanardi et al. (2008).⁵¹

Tabulka 3. Rozpětí dávek ozónu ve vodě a ozonizovaných olejích

Tabulka 3 A. Obecná specifikace k přípravě ozónu ve vodě O, in bidcslillcd water Metoda Specifikace Úrovně Poznámky Vysoká Střední Nízká Ozón / voda 1. Místní léčba, základní použití vysoké koncentrace O3 2. Pro požití se používají nízko koncentrace O3 . Konc. 03 (μg/ml) 100-80 60-40 20-10 Konečná koncentrace ozónu ve vodě (bi distilovaná voda) je obvykle ve shodě s 1/4 (25 %) koncentrací probublávání 03 při 20 °C. Odhadovaná doba probublávání při průtoku 3L/h je (5-10) min. Tyto parametery se mohou měnitb závislosti na průtoku 03 a typu probublávacího zařízení. V. HO (ml) Mn. vody závisí na oblasti léčby (viz praktické ukázky níže). Konečná konc. 03 (μg/ml) 25-20 15-10 5-2,5 Ozón / voda (Praktické ukázky) 1)Pro vnější užití 2) Požití Koncentrace 03 (μg/ml) IOO Množství bi-destilované H2 O (ml) 500 Doba probublávání (min) IO Konečné koncentrace 03 (μg/ml) 25 Příklady aplikace Vředy, proleženiny Koncentrace 03 (μg/ml) IO Množství bi-distilované H2 O (ml) 250 Doba probublávání (min) 5 Konečné koncentrace 03 (μg/ml) 2,5 Příklady aplikace Gastrické vředy Poznámka: Ozón ve vodě musí být udržován v pevně uzavřených skleněné láhvi se silikonovým, teflonovým uzávěrem, pokud možno v ledničce. Pokud je udržován při teplotě 5 °C, je koncentrace ozónu snížena na polovinu po cca 10 h, ale při 20 °C je poločas životnosti ozónu pouze 9 h.42  Legenda: Cg, koncentrace ozónového plynu; Cw, koncentrace ozónu ve vodě; V, množství.

Tabulka 3 B. Příklad upravení koncentrace hodnotě 60 μg/ml /ml a průtoku 3 L/h. Doba ozonizace (min) Koncentrace ozónu ve vodě (mg/L). Při 20 °C, 500 ml bi-destilované vody 2 13 5 32 8 61 10 54 15 97 20 129 30 194

Tabulka 3 C Specifikace ozonizovaného oleje Ozonizované oleje Metoda Specifikace Úrovně Poznámky Vysoká Střední Nízká Ozonizovaný olej (místní léčba) PV (mEq/kg) 800- 1200 600-400 400-200 Doporučená metoda pro zkoušení hodnot kysličníku metodou popsanou v dokumentech European Pharmacopoeia,8 upravených Zanardi et al. (20o8).5‚

Indikace

1. 400 IP: pro ústní podání v případě pooperačního stavu⁵² a onemocnění střevního traktu jako např. Helicobacter pylori. Pro případy obličejové revitalizace, růžovka obličeje, akné a stimulace granulace.

2. 600 IP: pro případy vaginální sliznice (vulvo-vaginitis), rektálních (hemeroidy), nosových, trofických vředy v epitelizační fázi, péči o vlasovou pokožku a kůži.

3. 400-600 IP: u zranění, trofických vředů a popálenin v rámci čisté a přímé granulace.

4. 800-1200 IP: u závažně infekčních zranění a vředů, gingivitidy, alveolitidy, herpes simplex, herpes zoster.

Poznámky:

Některé komerční přípravky obsahují činitel podporující pronikání do kůže a jsou vhodná pro nedotčenou, nezraněnou pokožku: u psoriázy, virových onemocnění a plisňového zasažení pokožky, onychomykózy,

furunkulózy, abscesu.

Oleje musí být uchovávány v tmavých skleněných lahvích v ledničce při 4°C.

Rozpětí dávek založených na indexu kysličníku jsou orientační a jsou založeny na souhrnu současných dostupných dat.⁵³

Nedostatek jakostních kontrol hodnot kysličníku vyvolává předpojatost v současných dostupných studiích, např.:

• Slunečnicový ozonizovaný olej (hodnota peroxidu 75 mEq/kg – 100 mEq/kg) snižuje příznaky spojené s popálením pokožky a je účinný při prevenci post-traumatické hyperpigmentaci.⁵⁴

• Lokálně aplikovaný ozonizovaný sezamový olej pro léčení akutních kožních poranění myší naznačuje, že jak nízké (<1,000 mEq/kg), tak vysoké dávky (>3,000 mEq/kg), jak je uvedeno, pokud jde o hodnotu kysličníku, zpožďují léčbu kožního poranění. “Střední” koncentrace (cca 1,500 mEq/kg) má nejblahodárnější účinky pro koeficient zrychlení léčby poranění. ⁵⁵

Legenda: PV, hodnoty kysličníku.

• Ozonizovaný solný roztok

Ruská a ukrajinská škola využívá ozonizovaný solný roztok (OSR) jakožto další způsob využívání ozónu, a jeho použití je velmi rozšířené hlavně v těchto dvou zemích.^{40 56} Jeho účinnost je testována prostřednictvím výsledků mnoha vědeckých výsledků předkládaných osmi odbornými vědeckými konferencemi, které se konaly v Rusku v letech 1992 – 2014.⁵⁷

Tým odborníků vedených Prof. S. Razumovským, hlavním světovým expertem v oblasti chemie ozónu, zjistil prostřednictvím výzkumu procesů rozpadu ozónu v hydratačním médiu, že rozpad ozónu v hydratačním roztoku NaCl není doprovázen tvořením produktů odlišných od kyslíku a že nebylo zvláště zaznamenáno žádné patrné množství hypochloritů a chlorátů. Toto je důležité pro lékařské využití ozonizovaného izotonického roztoku.⁵⁸

Ve výzkumném vědeckém centru Nižněnovgorodské lékařské akademie vyvinuli ruští specialisté pod vedením akademika A. Koroljova metodu ozonovaného solného roztoku, a to v říjnu roku 1977. V dubnu 1979, byl, poprvé na světě, aplikován kardioplegický ozonizovaný roztok do koronárního systému pacienta s kongenitálním kardiackým poraněním. V listopadu roku 1986 byla provedena první mimotělní ozonizace krve během umístění prostetické mitrální chlopně.

Ozonovaný solný roztok může být připraven třemi způsoby:

• První způsob: Tři jehly: Vyžadováno stálé probublávání ozónu pro zajištění toho, že roztok je stale nasycen ozónovým plynem.

• Druhý způsob: Dvě jehly: Roztok je nasycován po dobu 10 min a vyžaduje rychlou transfuzi kvůli poklesu koncetrace v průběhu času.

• Třetí způsob je kombinací způsobů pomocí dvou a tří jehel. V tomto případě tento ozonovaný solný způsob využívá dvě jehly a vnitrožilní infuzi následovanou periodickám probubláváním ozónu ze speciální nádrže. Koncentrace ozónu v solném roztoku je stabilní. Toto vyžaduje speciální zařízení.

Doporučovaná dávka ozónu:

Ozonizace je prováděna s velmi nízkými koncentracemi ozónu, které jsou vypočítávány dle hmotnosti pacienta.

Nízká dávka ozónu: 1 μg!Kg.

Střední dávka ozónu: 2 μg/Kg.

Vysoká dávka ozónu: 5 μg/Kg.

Výpočet koncentrace plynného ozónu k přípravě ozónovaného solného roztoku:

(Všimněte si, prosím, že koncentrace rozpuštěného ozónu je 25% koncentrace plynného ozónu)

Vzorec dávkování:

Dávka (mg) = koncentrace rozpuštěného ozónu (μg/ml) * Množství (ml) solného roztoku.

Příklad: Hmotnost pacienta = 80 Kg; Množství solného roztoku = 200 ml

со

Madridská deklarace o ozónové terapii (Druhé vydání, 2015)

Nízká dávka ozónu: 1 μg/Kg * 80 Kg = 80 μg

80 = koncentrace ozónového plynu * 25% * 200

Koncentrace ozónu rozpuštěného v solném roztoku = 0.4 μglL

Koncentrace ozónu k označení z generátoru = 1.6 μg/L

Střední dávka ozónu: 2 μg/Kg * 80 Kg = 160 μg

160 = koncentrace ozónového plynu * 25% * 200

Koncentrace ozónu rozpuštěného v solném roztoku = 0.8 μg/L

Koncentrace ozónu k označení z generátoru = 3.2 μg/L

Vysoká dávka ozónu: 5 μg/Kg * 80 Kg = 400 μg

400 = koncentrace ozónového plynu * 25% * 200

Koncentrace ozónu rozpuštěného v solném roztoku = 2 μg/L

Koncentrace ozónu k označení z generátoru = 8 μg/L

Horní limit koncentrace ozónu v ozonizovaném solném roztoku je 2 μg/L; překročení tohoto limitu je nebezpečné může způsobit zánět žil. Výjimečné případy jsou závažná sepse a závažné virální infekce. V takových případech může být koncentrace navýšena až na 8 μg/L.

Poznámka: Množství solného roztoku použitého na jednu proceduru je (200-400) ml. Počet procedur pro jedno léčení je 6 -10. Procedury jsou prováděny denně či každé dva dny.

Nízké dávky (0.4 μg/L) jsou používány ke stumulaci imunitního systému pro onemocnění kardiovaskulárního systému a pro porodnictví, k prevenci toxicity v prvním trimestru těhotenství a fatální hypoxie ve třetím trimestru.

Střední dávky (0.8 μg/L) jsou používány k detoxifikaci při endo-toxemii a chronických zánětlivých onemocneních různých etiologií.

Vysoké dávky (2 μg/L) jsou používány k léčbě infekcčních onemocnění stejně tak jako při onemocněních pokožky a popáleninách.

• Mimotělní krevní okysličení-ozonizace (EBOO)

Tato metoda se používá v Rusku, na Ukrajině a v některých zemích latinské Ameriky, hlavně k léčbě závažných okrajových arteriálních oněmocnění, cholesterolového embolismu, závažné dyslipidemie, oněmocnění Madelung, hluchoty vaskulárního původu, nekrotizující fasciitidy, septicemické infekce odolné vůči antibiotikům, ischemického záchvatu, chronické poruchy srdce a virové hepatitidy C. Metoda EBOO je pokročilou variantou autohemoterapie (AHTmajor). EBOO zesiluje terapeutický přínos hlášené u AHTmajor prostřednictvím většího množství krve (4 L/h) při níké koncentraci ozónu (<1μg/ml). Procedura EBOO představuje současně probíhající okysličení a ozonizaci krve, která je přenášena z jednoho žilního systému pacienta do zařízení na výměnu plynu (GED) a poté z GED do jiného žilního systému. Pro tuto procedure mohou být použity horní a spodní žíly. Existují dvě hlavní procedury EBOO.

První způsob je založen na GED mikroporézních, ozono-odolných, polypropylenových dutých vláknech o vnějším průměru 200 μm, tloušťce 50 μm a ploše membránového povrchu 0,22 m. Koncentrace směsi ozónu a kyslíku

je cca 99 % resp. 1%. Během této procedury je krev pacienta přenášena uvnitř dutých kanálů a směs kyslíku a ozónu obklopuje tyto kanály zvnějšku.

Druhý způsob je založen na použití rotor a filmu GED (složeného ze skleněné láhve otáčející se horizontálně a nepohyblivé zátky, kde jsou tři hlavice vytvořené z polypropylénu odolného k ozónu).

Směrem k sjednocenému přístupu k praxis v ozónové terapii po celém světě

CO

Pokud procedura trvá déle než jednu hodinu, je nezbytné aplikovat pacientovi do jedné hodiny extra dávku heparinu

(1 ml, 5,000 IU). Procedura je zakončena nahrazením krve z vedení a GED pomocí solného roztoku a odstraněním vnitrožilních kanyl.

Poznámka: Moderní dialyzéry používané pro hemodialýzu jsou vytvořeny z polysulfonu, kuprofanu a dalších materiálů odolných proti ozónu. Použití takových přístrojů pro EBOO vyvolává riziko nežádoucích produktů ozónové dialýzy v krvi.^59-62

• Rektální insuflace

Rektální insuflace ozónu je systémová cesta. Plyn je rychle rozpouštěn v luminálním obsahu rekta, kde snadno reagují s ozónem mukoproteiny a další vyměšovací produkty s antioxidační činností za účelem vytvoření reaktivní kyslíkové druhy (ROS) a lipidní peroxidační produkty. Tyto složky vnikají do svalových sliznic a vstupují do oběhu žilních a lymfatických kapilár.⁶³Tato neinvazivní technika může být použita bez rizika u pediatrických a starších pacientů, a u pacientů s obtížným přístupem k žilám kvůli hlavní autohemoterapii. Obecně, je to příznivě tolerováno a umožňuje to celou škálu dávkování podobnou té používané u hlavní autohemoterapie.

V případě chronických onemocnění produkuje řádné dávkování lékařského ozónu dočasanou toleranci oxidačního napětí, takže pacienti vyžadují opakované cykly ozónové terapie (20 sezení denně tvořící jeden cyklus). Je doporučováno zvýšit dávku v každém následujícím cyklu opakovaně v 3 – 4 měsíčním intervalu během prvního roku.  Pokud je mezi cykly vice než šest měsíců, dávky musejí být totožné s těmi v prvním cyklu. Příznivé účinky jsou hlášeny po rektálním dávkování (nízké, střední a vyšší střední dávky). Vysoké dávky mohou být využity pouze po dvou cyklech ozónové terapie, každý s intervalem tří měsíců.

Rozsah dávek je 10 – 30 μg/ml

Rozsah množství je 100 – 200 ml

Koncentrace vyšší než 40 μg/ml mohou poškodit enterocyty.

• Aplikační cesty nedoporučované z důvodu absence bezpečnosti

  • Přímá vnitrožilní injekce ozónu

Její aplikace je velmi málo podporována z důvodu rizika plynové embólie, která může nastat i v případě využití pomalé infuzní pumpy a množství 20 ml. Komplikace mrtvice se pohybují od jednoduchého vedlejšího pocitu probublávání, poté kašel, pocit retrosternální těžkosti, závratí, až po změn vidění (amblyopie), hypotenzitivní krize, se známkami cerebrální ischemie a smrti. Je důležité poznamenat, že pět pacientů zemřelo jakožto výsledek plynové embólie po aplikaci ozónu přímou vnitrožilní injekcí.^35-37

Mělo by být uchopováno v paměti, že rozpustnost kyslíku při 37 °C je pouze cca 0.23 ml na každých 100 ml plazmatické vody, a proto žilní plazma nemůže rozpustit kyslík rychle, což vede ke vzniku plynového embolu.

Navíc, neexistuje žádné odůvodnění aplikovat u pacienta terapii s rizikem, kdy existují jiné způsoby, které jsou bezpečné, byly testovány a jsou účinné, jako např. hlavní autohemoterapie, vedlejší autohemoterapie a rektální insuflace.

Někteří ozonoterapeuté prohlašují přímý vnitrožilní ozón za účinný, ale ani předklinické či klinické testy, ani prozkoumané odborné publikace nepodporují tato prohlášení.

• Intra-arteriální injekce

со

Madridská deklarace o ozónové terapii (Druhé vydání, 2015)

Její aplikace je velmi nedoporučována z důvodu rizika plynové embólie.

• Zakázané aplikační cesty

Inhalační způsob

Je to způsob vysoce toxický, metoda inhalováním je absolutně zakázaná. Anatomické a biochemické charakteristiky  plic zapřičiňují extrémní citlivost na oxidační poškození ozónem.

• Aplikační cesty, jenž neobdržely plný souhlas

  • Vnitrokloubní injekce ozonované vody

Tato metoda (praktikovaná zejména v Číně) zahrnuje vnitrokloubní injekce ozonované vody při 22 μg/ ml. Platnost této procedury musí být prokázána klinickými testy.

• Vnitropobřišnicový

Tato cesta je stale ve fázi vědeckého experimentálního testování na zvířatech – kterým byly implantovány různé řady nádorových buněk – ale výsledky ukazují, že ozón je vice cytotoxický k buňkám než mnohá cytostatika používaná bez způsobování nežádoucích účinků chemoterapie. Výzkum této metody je hlavně prováděn v Laboratoři veterinární medicíny Philipps – Univerzity v Marburgu (Německo) medicínským veterinářem Profesorem Siegfriedem Schulzem.^64-65

Trendem je nabádat, aby výzkumy na zvířatech pokračovaly. Výzkumné studie léčby rakoviny pomocí této aplikace na lidských bytostech dosud neukázaly přesvědčivé údaje.

Nicméně, na lidských pacientech bylo použito omývání abdominálních prostor intra-operativně u zánětu pobřišnice pomocí (5-10) L ozonovaného solného roztoku při koncentraci (4-6) μg/ml po dobu 20 min. a umístění silikonové trubičky jako odvodu pro další omývání.⁴³

• Základní požadavky

Pro provádění jakékoli procedury požadují předepsané cesty aplikace technicky kvalifikovaný personál, stejně tak jako písemný informovaný souhlas následovaný přísnými opatřeními kvůli asepsi a sterilitě.

Jako jakákoli jiná lékařská technika musejí být všechny materiály používané při ozónové terapii v kontaktu s tkáněmi či tekutinami pacienta buď na jedno použití či sterilizované (např. chirurgické vybavení) a plynová směs kyslíku a ozónu musí projít antimikrobiálním sterilním filtrem (< 20 μm) před aplikací.

Generátor by měl být v souladu s doporučeními ISCO3.⁷ Lékaři by měli absolvovat postgraduální kurz, obsahující základní obsah definovaný ze strany ISCO3.⁶⁶

4. PATOLOGIE VHODNĚJŠÍ K LÉČBĚ OZONOTERAPIÍ

Onemocnění citlivá k léčbě ozónem může být rozdělena do třech kategorií dle Lékařství založené na důkazech (EBM). Kvalita důkazů byla ohodnocena na základě typu zdroje (z meta-analýz a systémových hodnocení náhodných klinických testů) stejně tak jako jiných faktorů včetně statistické platnosti, klinické důležitosti, výskytu a akceptace odborného hodnocení.

Úroveň důkazů byly převzaty z úřadů U.S. Preventive Services Task Force a Centre for Evidence Based Medicine, Oxford. Vybrané úrovně důkazů v ozónové terapii byly klasifikovány jako:^67-68

Úroveň A: Dobrý vědecký důkaz ukazuje, že klinické výhody ozónu významně převažuje nad možným rizikem. Založeno na systémovém hodnocení s náhodnými řízenými zkouškami, systémovém hodnocení s homogenitou souborových studií či systémovém hodnocení s homogenitou studií případového řízení.

Úroveň B: Alespoň přiměřený vědecký důkaz naznačuje, že klinické výhody ozónu významně převažují nad možným rizikem. Založeno na individuálních náhodných řízených zkouškách (s úzkým intervalem důvěry), souborové studie či studie řízených případů.

Úroveň C. Alespoň přiměřený vědecký důkaz naznačuje, že existují klinické výhody na straně ozónu, ale rovnováha mezi výhodami a riziky je příliš úzká. Založeno na názorech odborníků bez explicitních kritických posouzení, hlášení případů či založeno na fyziologii, výzkumu neživých organizmu či “prvních zásadách”, či deskriptivní epidemiologii.

• Onemocnění na úrovni A

Spinální onemocnění (vyhřezlé ploténky, spondylolýza, atd.).^{69- 72}

Pro vice informací viz: ISCO3 (2014). Ozón v onemocněních nereumatického lokomočního systému,²°

• Onemocnění na úrovni В

Tyto zahrnují kromě jiného:

1. Ortopedická onemocnění a lokalizovaná osteoartritida.

2. Bolestivé poruchy muskuloskeletálních měkkých tkání.

3. Patelární chondropatie, Gonartróza.

4. Tendinopatie (tenisový loket, skokanské koleno, bolestivé rameno a tendinopatie Rotator Cuff.)

5. Quervainova tenosynovitida.

6. Karpální tunel.

7. Diabetes a diabetické nohy.

8. Syndrom chronické slabosti a fibromyalgie.

9. Náhlá ztráta sensorineurálního sluchu.⁷³ Menierovo onemocnění.

10. Pokročilé ischemické onemocnění. Arteriální ischemie spodních končetin.

11. Věkem podmíněná degenerace (atrofická podoba).

12. Poranění spojená se zubním kazem (pro vice informací viz Příloha A).

13. Osteomyelitida, pleurální emfyzéma, absces s kanálkem, infekční poranění, proleženiny, chronické vředy, diabetické nohy a popáleniny.

1. Akutní a chronická infekční onemocnění, obzvláště ta způsobená bakteriemi odolnými k antibiotikům či chemické léčbě, virům, houbám (hepatitida, HIV-AIDS, opar a infekce pásového oparu, papilomavirová infekce, onychomykóza a kandidiáza, giardiáza a kryptosporidióza). Bartolinitida a vaginální kandidóza. Atletická noha. Onychomykóza.

Ačkoli ozónová terapie představuje účinnou podporu při léčbě těchto onemocnění, stojí za to zdůraznit, že ani ozónová terapie ani její metabolity, mezi nimi H,0, nedosahují koncentraci germicidické tkáně, protože volné patogeny jsou chráněny plazmovými antioxidanty a vnitrobuněčnými viry, jež jsou nedosažitelné.

Přednášky podporující tyto aplikace jsou dostupné v Mezinárodní knihovně ozónové terapie ISCO3.’⁶

• Onemocnění na úrovni C

Pro tato onemocnění se ozónová terapie stává, buď pouze jako exkluzivní forma či jako podpora specifické léčby, dle těchto případů, lékem/léčením s vysokou mírou terapeutického úspěchu dle předběžných klinických testů.

Tyto zahrnují:

1. Slabost spojená s rakovinou. Ozónová terapie spojená s ortodoxní léčbou může zrychlit a zlepšit výsledky. Nicméně, ozónová terapie nebyla dosud schopna prokázat terapeutické účinky při rakovině. Pro všechna tato onemocnění by ozónová terapie měla být integrována s konvenční léčbou, a existuje důkaz o její užitečnosti, ale vyžaduje se vice exaktních studií.

V následujících případech ukazuje kombinace ortodoxní léčby a ozónové terapie, byť jen na teoretických základech, že může být prospěšná, ale neexistuje žádný skutečný klinický důkaz. Neoficiální důkaz maznačuje existenci terapeutické efektivity, ale v mnoha případech byla účinnost dosažena pomocí různých typů terapie, proto nejsou výsledky spolehlivé. V některých případech byla hodnocena kombinace ozónové terapie s jinou léčbou, se závěrem, že ozónová terapie je ve funkci doplňku.

1. Autoimunitní onemocnění: Mnohonásobná skleróza, reumatoidní artritida, Crohnova nemoc, chronické zánětlivé onemocnění střev.

2. Onemocnění plic: Emfyzéma, chronické obsruktivní plicní onemocnění, idiopatická plicní fibróza a syndrome akutní bolesti dýchání.

3. Onemocnění pokožky: Psoriáza, ekzém a atopická dermatitida.

4. Sepse: Závažná sepse a mnohonásobná disfunkce orgánů, nekrotizující fasciitida, peritonitida, popáleniny, maxilární infekce, supurativní zánět středního uch, angina, frontální sinusitida, cystitida.

5. Onemocnění dýchacích cest: Tuberkulóza, bronchitida, respiratorní selhání, rinosinusitida, pleurální emfyzém.

6. Gastro střevní onemocnění: Cholelithiasa a peptické vředy, gastro-střevní krvácení.

7. Oftalmologie: Syndrom suchého oka, diabetická retinopatie, endoftalmitida, choroidní onemocnění, věkem podmíněná degenerace makuly, progresivní degenerativní onemocnění sítnice, chronická glaukomie.

8. Poruchy nervového systému: Alkoholový odvykací stav.

9. Bolest: Fibromyalgie, metatarsalgie, migréna.

10. Těhotenství: Porucha placenty, preeklampsie, neplodnost způsobená přilnutím vejcovodu.

11. Vaskulární onemocnění: Ischemická choroba srdeční.

1. Rakovinové metastáze (jako pomoc či ke snížení vedlejších účinků chemo či radioterapie): Refraktorní krvácivá radiační proktitida. Prostatická hyperplázie.

2. Raynaudův syndrom.

3. Chronické onemocnění ledvin.

4. Onemocnění jater: hepatitida А, В,

6. Uzliny štítné žlázy.

7. Senilní demence, alzheimer.

Přednášky podporující tyto aplikace jsou dostupné v Mezinárodní knihovně ozónové terapie ISCO3′⁶

SPODNÍ ROZSAH

• Biologická regenerace.

SPODNÍ-STŘEDNÍ ROZSAH

• Chronické onemocnění ledvin.

STŘEDNÍ ROZSAH

• Neurovegetativní onemocnění: Alzheimer, Parkinson, syndromy demence.

• Plicní onemocnění: Emfyzéma, COPED, syndrom akutních dýchacích obtíží.

• Oftalmologická oneocnění: Progresivní degenerativní onemocnění sítnice, šedý zákal, glaukoma, věkem podmíněná degenerace makuly.

• Krevní onemocnění: Talasemie B, siklemie.

• Vaskulární onemocnění: HTN, žilní nedostatečnost, obvodové arteriální onemocnění, CVA, kardiak.

STŘEDNÍ-VYSOKÝ ROZSAH

• Virová onemocnění: Opar, pásový opar, HIV/AIDS, hepatitida А, В, C, lidský papillomavirus.

• Mozková obrna.

• Dermatologická onemocnění.

• Ortopedická onemocnění.

• Giardióza.

• Kandidiáza a kryptosporidióza.

• Alergická onemocnění.

• Syndrom chronické únavy.

• Lupus erythematodes.

• Reumatoidní artritida.

• Crohnova choroba.

• Střevní zánětlivé onemocnění.

• Mnohonásobná skleróza.

5. OBECNÉ ZÁKLADY PRO LÉČBU

Ne všichni pacienti reagují stejně na nevelké, řízené oxidační napětí, vytvářené ozónovou terapií. Proto by ozónová terapie měla být aplikována vždy postupným a odstupňovaným způsobem počínaje od malých dávek postupně navyšovat kvůli zamezení rizik, dokud nebude dostupná klinická diagnostická metoda pro oxidační napětí, umožňující uprávu dávek.

Je možné měřit a klasifikovat stav oxidačního napětí pacienta. Pouze jedna proměnná systému antioxidantů / pro-oxidantů (jako koeficienty celkových antioxidačních činností) není vhodná. Ukazatele bio-molekulárního poškození (jako např. malondialdehyd, pokročilý product proteinové oxidace, atd.), aktivity enzymů (např. kataláza, superoxidová dismutáza, glutationová peroxidáza), antioxidanty (např. glutation) a ukazatele celkové antioxidační činnosti jsou doporučovány. Naneštěstí nejsou dostupné spolehlivé metody či zařízení pro měření oxidativního napětí. Výzkum v tomto směru je v plném proudu.

Pokud není známá redoxní rovnováha (rovnováha antioxidanty/pro-oxidanty) a pacient je v oxidativním napětí, může výchozí médium či vysoká dávka zničit buněčné antioxidační mechanismy a zhoršit klinický obraz. Proto je upřednostňováno začít s malými dávkami a zvyšovat je dle reakce pacienta. Toto je obecné praktické pravidlo.

Nicméně je velmi důležité, aby lékař bral v úvahu nutriční stav pacientů (anamnézou a antropometrickým indexem). Strava je zdrojem exogenových antioxidantů a má primární důležitost v klinické odezvě ozónu.  Dle počátečního klinického stavu pacienta by se přijalo rozhodnutí zda jsou způsobilí přijmout léčbu ozónovou terapií či ne. V některých případech bude nezbytné zlepšit nutriční stav pacientů před úvodním postupem s ozónem.

Jako v případě jakékoli léčby mohou být pacienti rozděleni do tří typů: Normo-reagující, hyper­reagující a hyporeagující.

Extistují faktory, které nemohou být řízeny a které závisejí na pacientově charakterisitickém chování a na tom, jak se onemocnění samo prokáže.

Ozónová terapie lékařský postup  měl by být praktikován lékaři a implementován vědeckou precizností. S malou frekvencí může produkovat minimum nežádoucích případů. Pro tyto účely považujeme za nezbytné, aby legalizace ozónové terapie prováděná úřady zahrnovala následujcí požadavky, a v případech, kdy toto nebylo provedeno, by měli ozonoterapeuté o toto žádat.

Lékařská centra, kde je aplikována ozónová terapie, by měly mít povinné sanitární oprávnění pro své fungování a měly by dodržovat následující požadavky:

1. Mít kvalifikovaného lékaře se školením a uznanou praxí v ozónové terapii. Toto bude osoba odpovědná za řízení léčby.

2. Používat vhodné nástroje pro vytváření a uplatnění ozónové terapie. Tyto by měly také požadované pověření od příslušných hygienických úřadů. V případě Evropského společenství by toto vybavení mělo být označeno CE. Vybavení k vytvážení ozónu má být kalibrováno či revidováno periodicky dle doporučení výrobce kvůli zabránění nesprávné aplikace či koncentrací.

3. Používat lékařský kyslík povolený autorizovanou společností.

4. Pracovat během otevřené aplikace ozónu (vaky, zubní, oční, vaginální aplikace, atd.) s uhlíkovou maskou jakožto osobní ochranou.

5. Implementovat různé a příslušné protokoly, dle zvolené cesty aplikace kvůli garanci kvality léčby. Protokoly by měly být adekvátně validovány a uznány mezinárodní vědeckou komunitou ozónové terapie.

6. Vytvořit proškolený písemný souhlas, kerý by měl být podepsán pacientem a lékařem odpovědným za provádění ozónové terapie a ponechat jednu kopii v pacientově osobní složce.

7. Mít vhodný větrací a ventilační systém.

8. Mít záchranné léky, ventilační podpůrné zařízení či ambivak.

9. Vzít v úvahu fakt, že aplikace ozónu do plotének by mělo být prováděno na chirugickém sále; v nemocnici či ambulantní jednotce pro velké operace pod fluoroskopickým dozorem.

10. Klíč k terapeutickému úspěchu závisí na různých kontrolovaých faktorech, které zahrnují vědeckou přípravu a techniku ozonoterapueta; metodu, která je použita, kvalitu ozónu a obecnou aplikaci dobré lékařské praxe. Nekontrolovatelné faktory závisejí na pacientově charakteristickém chování a stavu stávajícího onemocnění.

6. ZÁKLADNÍ PRAVILDA PRO PROVÁDĚNÍ ŠKOLENÍ V OZONOTERAPII

 

(2nd. erf., 2015)

DODATEK A. Klinická aplikace ozónu ve stomatologii

Obecné poznámky

Toto je je první pokus sepsat obecnou směrnici ozónu používaného ve stomatologii s ohledem na dostupný akademický výzkum, publikovaná klinické studie a rozsáhlé klinické zkušenosti uživatelů ozónu ve stomatologii z celého světa, tzv. neoficiální klinické zkušenosti, které jsou založeny na osobním názoru a výsledcích. Tento úkol je opravdu choulostivý a může být nepřípustný, ale ISCO3 přijal výzvu začít tento proces a dovést ho do stavu, kdy bude ozón používán v lékařství, kde obecné směrnice jsou lépe definovány.

Tento stomatologický dodatek bude aktualizován jakožto nový výzkum a publikované články budou k dispozici, stejně tak jako zpětná vazba různých zubních ozónových asociací či skupin a jednotlivců. Doporučuje se získat základní znalost obecné ozónové vědy, obvzláště použití ozónu v lékařství a jeho biologické účinky, indikace, kontra-indikace, opatření a bezpečnost při používání.

Tyto obecné směrnice nejsou zamýšleny jako náhrada řádného školení v používání pzónu ve stomatologii.  Prosím o modifikaci/doplnění dle vašich norem

1. Bezpečnost a opatření

Použití ozónového plynu intra-orálně je pravděpodobně nejkritičtější aplikací ozónu v průmyslu a zdravotnictví, pokud jde o neúmyslnou a náhodnou inhalaci ozónového plynu. Proto je primární pro dentisty a jejich asistenty přijmout všechna nezbytná opatření během aplikace ozónu intra-orálně pro zamezení jakékoli náhodné inhalace.

• Okamžitě zastavte proceduru, pokud je detekován specifický zápach ozónu. Zkontrolujte únik a modalitu aplikace.

• C (1 g) vždy k dispozici v zubní ordinaci.

• Kdykoli to bude možné, používejte při aplikaci ozónového plynu silikonový uzávěr (tj. kus (10,8,6 mm ϴ silikonová trubička přizpůsobená podání násady). Pokud je násada jednořadového typu, proděravte silikonový uzávěr jehlou typu 18 G a vysajte přebytečný plyn. Pokud je násada dvouřadového typu, zapněte příslušné odsávání a poté aplikujte ozónový plyn.

• Ve všech případech používejte silné vakuum dentální jednotky pro vysávání veškerého plynu unikajícího mimo silikonový uzávěr či oblast léčby, dokonce pokud příslušné podání násady má vhodné sací čerpadlo.

• Zakázkové tepelné celoobloukové destičky musejí být dobře zapečetěné pomocí materiálu připomínající silicon okolo všech hran. Je vhodné provést hermetický test zapečetěných destiček (uvnitř ústí) spojením vývodového portu ke zdroji sání a 20 ml stříkačkou naplněnou vzduchem ke vstupnímu portu destičky. Pokud je destička řádně zapečetěna a je hermetická, sání by mohlo snadno vdechnout vzduch ze stříkačky. V případě, že píst stříkačky není účinně a automaticky vtažen zdrojem sání, znamená to, že destička nebyla rádně zapečetěna a je zde vysoké riziko úniku. Dle potřeby znovu zkontrolujte a zapečeťte.

• V případě nekontrolovaných a velmi nežádoucích reakcí z důvodu náhodné inhalace ozónového plynu zaveďte okamžitě standardní protokoly mimořádné události a lékařskou péči/postoupení.

2. Zdroj kyslíku a kvalita vody pro generování ozónového kyslíku a přípravu ozónované vody

I když je ke generování ozónového plynu doporučováno používat kyslík lékařského stupně, mohou být u některých zubních procedur použity jiné zdroje kyslíku, tj. vysušený a předpřipravený vzduch z okolí, koncentrátor kyslíku.  V případě injekcí do měkkých tkání a v chirurgických zákrocích je naznačen zdroj kyslíku s lékařským stupněm.

K přípravě ozonované vody je doporučováno používat destilovanou vodu. K přípravě ozonované vody pro účely nechirurgických procedur může být použita městská voda přefiltrovaná reverzní osmózou a k dezinfekci povrchů a pracovních desek v zubních ordinacích potom pitná městská voda.

3. Materiály kompatibilní s ozónem

Vždy používejte materiáy odolné k ozónu, jenž přijdou do styku s ozónovým plynem, tj. silikon, fluoropolymérní plasty, PTFE polytetrafluoroetylén (Teflon®), PVDF polyvinylidénový difluorid (Kynar®), Fluorokarbon (Viton®), sklo pro laboratorní účely, 316 nerez ocel, titan.

4. Koncept CT faktoru

Factor CT, aplikace koncentrace x času jsou běžně používané dezinfekčních / sterilizačních procedurách a jsou indikátorem celkové zreagované a zbytkové koncentrace použitého dezinfekčního prostředku (tj.  ozón, chlorin, chlorin dioxid, atd.) potřebné k uspokojení požadavku ozónu různých organických/anorganických látek a mikroorganismů přítomných v používaném médiu.

Jak tento factor CT souvisí s použitím ve stomatologii závisí na tom, že stomatologický terapeut by měl ohodnotit klinický případ a vzít v úvahu organické/anorganické látky, jenž mohou spotřebovat velké množství používaného ozónového plynu a/nebo ozónované vody a mít dost zbytkových či přebývajících molekul ozónu pro oxidaci a zničení mikroorganismů. Factor CT se take vztahuje ke konfiguraci HW ozónu a výrobě ozónu.

Příklad. V oblasti léčení krvácení by použitá dávka ozónu měla být vyšší než v případě nekrvácivých událostí z důvodů silné anti-oxidační kapacity prvků krve a potřeby ozónu zanechávajíc malé či žádné množství ozónových zbytků pro účinné usmrcení baktérií. To same platí při léčbě zkažených zubů a jak mnoho ovlivněny či částečně infikovány jsou dentální tkáně po odkrytí.

Koncentrátor nízké koncentrace ozónu může vyžadovat více kontaktního času k dosažení podobných výsledků jako generátor výstupu vysoké koncentrace ozónu. Toto neznamená, že vyšší koncentrace ozónu jsou vždy lepší, někteří preferují delší kontaktní dobu s nižšími koncentracemi či vyšší průtoky.

Celková dávka použitého ozónu (mg) =

Průtok kyslíku (ml/min) • Koncentrace ozónu (μg/ml) • Čas (min) /1 000

Celkové množství aplikace ozónu prostřednictvím celkových dásňových modelů, ozónované vody, ozónového plynu a ozónovaného oleje by mělo být přizůsobeno závažnosti klinického případu a poté dle postupu léčebného procesu. Obecné pravidlo je začít s vyššími dávkami ozónu a poté je redukovat dle léčebného procesu.

5. Rozpětí koncentrací ozónového plynu a ozónované vody

Koncentrace, kontaktní doba a průtok či objem jsou vše navzájem spojeny a měly by být přizpůsobeny klinickému případu. Správná jednotka pro vyjádření koncentrace ozónu je μg/ml.

Je stále obtížné doporučit tu nejlepší či zúžit rozpětí koncenrací ozónu, jež jsou v současné době používány ve stomatologii různými skupinami či jednotlivci. Většina původních dentálních výzkumů ozónu a publikovaných klinických studií byly prováděny pomocí jednotky Healozone®, jež dodává cca

Towards a United Approach to the Practice of Ozone Therapy Worldwide

CO

4 μg/ml ozónového plynu při průtoku ~6oo ml/min a kontaktní doby 30 s – 2 min. Novější verze tohoto generátoru nyní dodává až 20 μg/ml. Někteří uživatelé preferují dokonce vyšší koncentrace, až (80-100) μg/ml při nižším průtoku.

Koncentrace ozónované vody a použité objemy se mohou take lišit dle klinického případu. Stojí za zaznamenání, že ozónovaná voda je považována za vice bio-kompatibilní a méně dráždivou pro epitelové buňky než plynová podoba (ačkoliv při aplikaci ozónového plynu s dobou trvání běžnou ve stomatologii nebyly hlášeny žádné nepříznivé účinky). Koncentrace v rozpětí mezi 4 μg/ml – 20 μg/ml je používána bezpečně bez hlášených záporných vedlejších účinků. Ozónovaná voda je používána ve všech dentálních aplikacích s či bez ozónového plynu a pro ústní režim pacienta vyplachujte před, během a po dentální proceduře.

S tímto řečeným a extrapolací z doporučovaných obecných směrnic pro aktuální aplikace v medicíně jsou prezentovány následující směrnice a parametry ozónu dle použití a závažnosti klinického případu. Vezměte, prosím na vědomí, že ozón je považován za doplňkový činitel, nikoli náhrada za jiné dezinfekční prostředky a nebo terapeutické činitele běžně používané ve stomatologii.

Některé užitečné doplňky či materiály:

Air Prophy (Sodium bikarbonát – Sylc); Fluid Air Abrasion (Oxid hlinitý); Caphosol; GC MI paste; GIG (GC Fuji Triage – Fuji IX); tri-calcium silicate (Biodentine, Theracal); produkty Novaminu; Probiotik; Xylitol; Caries detektorová barviva a zařízení.

Obecné procedury ve stomatologii⁷

1. Zubní kazy

Nízká závažnost klinických případů

Průtok: ± 250 ml/min (O₂; Koncentrace (0₃): 5-20 μg/ml; Čas: 30 s.

± 500 ml/min (vzduch); Koncentrace (0₃): 2-4 μg/ml; Čas: 1 min.

Střední závažnost klinických případů

Průtok: ± 250 mL/min (O₂; Koncentrace (0₃): 15-30 μg/ml; Čas: 1 min.

± 500 mL/min (vzduch); Koncentrace (0₃): 2-4 μg/ml; Čas: 2-3 min.

Vysoká závažnost klinických případů

Průtok: ± 250 mL/min (O₂; Koncentrace (0₃): 30-60 μg/ml; Čas: 1-2 min.

± 500 mL/min (vzduch); Koncentrace (0₃): 2-4 μg/ml; Čas: 4+ min.

V případě nutnosti opakujte cyklus; často namáčejte oblast léčby.

• Nízká závažnost klinického případu: vývoj defektních hypo-vápenatých prasklin: kazy pouze ve sklovině: částečně vypuknuté zadní zuby.

Preventivní léčba: ^74,75

• Ozónovaná voda (8 μg/ml – 10 μg/ml) propláchnutí úst.

• Profylaktika vzduchových prasklin (bikarbonát sodíku / Sylc).

• Omyjte ozónovanou vodou. Udržujte povrch vlhký.

• Použijte ozónový plyn.

• Navlhčujte oblast léčby každých 30 sekund v případě, že doba použávané aplikace je delší.

• Použijte mineralizující činidlo.

• Použijte Fuji Triage.

Invazivní léčba:

• Tekutina (ozónovaná voda (8 μg/ml – 10 μg/ml) vzduchové obrušování (29 μm oxidu uhlíku).

• Omýt ozónovanou vodou (8 μg/ml – 10 μg/ml). Udržujte kaz vlhký.

• Aplikujte ozónový plyn.

• Opětovně po 30 s. navlhčujte oblast léčby, pokud je použit delší čas aplikace.

• Aplikujte mineralizující činidlo.

• Vyplňte pomocí Fuji IX či vašeho preferovaného materiálu.

  • Střední závažnost klinického případu: kazy v koronální třetině zuboviny

• Anestezie pravděpodobně nenaznačena.

• Vypláchnout ústa ozónovanou vodou.

• Vzduchové a kapalinové obrušování (29 μm oxidu uhlíku) / elektrická násada nízké rychlosti (100 r-m^-1) / ruční nástroje.

• Prořezávání pomocí detektoru kazů /

• Omýt ozónovanou vodou. Udržujte kaz vlhký.

• Aplikujte ozónový plyn.

• Opětovně po 30 s. navlhčujte oblast léčby, pokud je použit delší čas aplikace.

• Aplikujte mineralizující činidlo.

• Vyplňte pomocí Fuji IX, EQUIA či vašeho preferovaného materiálu.

  • Středně velká závažnost klinického případu: kazy ve střední třetině zuboviny

• Vyhodnocení, zda je potřebná anestezie.

• Vypláchnout ústa ozónovanou vodou.

• Vzduchové a kapalinové obrušování (oxidu uhlíku) / elektrická násada nízké rychlosti (100 rm^-1) / ruční nástroje.

• Prořezávání pomocí detektoru kazů /

• Doporučováno ponechat lehce dotčenou vrstvu zuboviny podobnou kůži (spodní část 0.5 mm-1 mm)

• Omýt ozónovanou vodou dle potřeby během odstraňování kazu. Udržujte kaz vlhký.

• Aplikujte ozónový plyn.

• Opětovně po 30 s. navlhčujte oblast léčby, pokud je použit delší čas aplikace.

• Aplikujte mineralizující činidlo.

• Vyplňte pomocí Fuji IX, EQUIA či vašeho preferovaného materiálu.

  • Velká závažnost klinického případu: kazy ve vrcholové třetině zuboviny: Vyhodnocení, zda je potřebná anesteze

• Vypláchnout ústa ozónovanou vodou.

• Vzduchové a kapalinové obrušování (oxidu uhlíku) / elektrická násada nízké rychlosti (100 rm^-1) / ruční nástroje.

• Prořezávání pomocí detektoru kazů /

• Zcela odstranit nekrotickou zubovinu (necitlivou) a zanechte ± 1 mm lehce dotčenou vrstvu zuboviny podobnou kůži.

• Omýt ozónovanou vodou dle potřeby během odstraňování kazu. Udržujte kaz vlhký.

• Aplikujte ozónový plyn po dobu 2 min či déle. Omyjte ozónovanou vodou v intervalech (30-60) s.

• Aplikujte mineralizující činidlo.

• V případě, že je ponechána tlustá vrstva dotčené kožovité zuboviny, je doporučováno vyplnit prohlubeň silikátem GIC či Tri-calcium a znovu vyhodnotit v intervalu 2-3 měsíců.

• V případě tenké kožovité vrstvy zuboviny (0.5 mm-1 mm) může být poskytnuto trvalé vyplnění.

• Znovu vyhodnoťte po 3 měsících pomocí rentrgenu a klinickém vyšetření.

Vezměte prosím na vědomí, že celoobloukové destičky  jsou doporučovány před a během léčby, specificky v případě léčby hlubokých kazů.

2. Hypersensitivita: nezahrnutí kazů

Diagnóza – vyhodnocení rizikových faktorů – Léčba plánovaná dle klinického případu  –

• Vypláchnout ústa ozónovanou vodou.⁷⁶

• Vzduchové obrušování (bikarbonát dusíku – Sylc).

• Omýt ozónovanou vodou⁷⁷–⁷⁸.

• Aplikujte ozónový plyn. Opětovně navlhčujte pomocí ozónovanou vodou, pokud je během aplikace ozónovým plynem pociťována citlivost.

• Aplikujte mineralizující činidlo.

3. Léčba kořenového kanálu⁷⁹‚⁸²

• Vypláchnout ústa ozónovanou vodou

• Přístup do prohlubně – ID kanálu(ů)⁸³.

• Spláchněte prohlubeň ozónovanou vodou a aplikujte ozónový plyn (20-60 μg/ml; 60 s)⁸⁴.

• Postupujte dále pomocí vaší preferované chemické/mechanické tvarující/čistící techniky.

• Konečné propláchnutí velkým množstvím (100-200 ml) ozónované vody (8-12 μg/ml) pomocí adekvátních jehel (kapilární hroty Ultradent).

• Zavlažujte každý kanál pomocí ozónového plynu (40-60 μg/ml) po dobu (1-2) min. Udržujte pohyblivý hrot uvnitř kanálu během vysávání přebytečného plynu.

• V případě, že jsou žádoucí dvě sezení RCT, vyplňte kanál(y) vaší oblíbených dočasným produktem.

• Vstříkněte (1-2) mL při 5-10 μg/ml do oblasti hrotu kořene zubu. V případě potřeby opakujte.

4. Pravidelná hygiena / odstraňování plaku a profylaktika^{85 86}

• Vypláchnout ústa ozónovanou vodou

• Naplňte nádobu na odstraňování plaku ozónovanou vodou (poku možno) a proveďte proceduru odstraňování plaku.

• Zavlažit ozónovanou vodou na požádání.

• V případ potřeby ozónovaný olej⁸⁷.

5. Střední gingivitida^{88 89}

• Vypláchnout ústa ozónovanou vodou

• Naplňte nádobu na odstraňování plaku ozónovanou vodou (pokud možno) a proveďte proceduru odstraňování plaku.

• Zavlažit ozónovanou vodou na požádání.

• Aplikace ozónu celoobloukovými destičkami může být požadována před započetím čistící procedure / procedury odstraňování plaku.

• Aplikujte ozónovaný olej v připadě potřeby lehce uvnitř rýhy při 400-600 IP.

• Podávejte pacientovi ozónovaný olej pro domácí použití. Aplikujte jednou či dvakrát denně po dobu několika dnů.

6. Periodontitida^{90 91}

Instrukce k léčbě o vice sezeních Sezení 1:

• Důkladné zavlažení ozónovanou vodou.

• Aplikace ozónu celoobloukovými plechy (250/500 mL/min; 20-45 μgN/mL; 5 min).

• Super-gingivalové odstraňování plaku. Aplikujte ozónovaný olej. Domácí aplikace ozónovaného oleje jednou či dvakrát denně při 600 IP.

Sezení 2:

• Důkladné zavlažení ozónovanou vodou.

• Aplikace ozónu celoobloukovými destičkami (250/500 mL/min; 20-45 μgN/mL; 5 min).

• Sub-gingivální odstraňování plaku/plánování kořene. Ozónovaná voda dle potřeby uvnitř kapes.

• Kapesní zavlažování pomocí ozónového plynu použitím vhodného aplikátoru (kapilární hroty Ultradent; 27G – 25G tupá jehla).

• Domácí aplikace ozónovaného oleje jednou za dva dny po dobu jednoho týdne.

• Opětovné vyhodnocení – rozhodnutí, zda bude naznačena další léčba.

Berte prosím na vědomí, že celkové množství aplikace ozónu prostřednictvím celoobloukových destiček, ozónované vody, ozónového plynu a ozónovaného oleje by mělo být přizpůsobeno postupu léčebného procesu. Obecným pravidlem je začít vyšší dávkou ozónu a poté ji redukovat dle léčebného procesu.

7. Ortodontika

Důkladně zavlažujte ozónovanou vodou a aplikujte ozónový plyn (20-30 μg/mL; 30-60 s) okolo každé podpěry. Opakujte cyklus každé 3 měsíce či dle potřeby. V přítomnosti gingivitidy provádějte léčbu přiměřeně situaci. Domácí aplikace ozónovaného oleje (400-600 IP). Je snazší odstranit ortodontické dráty a elastickou tkaninu pro aplikaci ozónového plynu prostřednictvím silikonového víčka a také kvůli zamezení jakéhokoli zhoršení materiálů neodolných vůči ozónu.

Před chirurgické podmińování

V situacích, kde medicínský stav pacienta (diabetés; nízká imunita; medicínské vedlejší účinky; stáří) mohou ovlivnit léčebný process či přispět k po-chirurgickým komplikacím, může před-chirurgické podmiňování zmírnit tyto incidenty. Zuby či zuby k vytržení a okolní měkké tkáně či dokonce celá ústa jsou ošetřena ozónovatou vodou či ozónovým plynem pomocí jakoukoli aplikační modalitou vhodnou pro daný případ.

Frekvence aplikace ozónu je přizpůsobena klinické situaci pacienta.

Parenterální aplikace ozónu medicínskými odborníky může take přispět k před chirurgickému podmiňování.

8. Vytržení zubu

• Vypláchnout ústa ozónovanou vodou

• Odstranit jakýkoli stávající plak a infiltrovat do rýhy ozónový plyn.

• Pokračujte odstraněním zubu.

• Spláchnout důlek ozónovanou vodou.

• Přikryjte místo gázou, použijte hrot aplikátoru na zavlažení ozónovým plynem (45-70 μgN/mL, 60 s) a současně odsávat přebytečný plyn. Naplňte důlek několika kapkami ozónovaného oleje. Domácí použití ozónovaného oleje jednou či dvakrát denně a snižovat aplikaci dle hojící faze.

9. Implantáty

   • Umístění implantátů

• Vypláchnout ústa ozónovanou vodou

• Pokračujte přípravou umístění implantátů a zavlažujte ozónovanou vodou dle potřeby.

• Infiltrovat místo ozónovým plynem pomocí vhodného aplikátoru a současně odsávat přebytečný plyn.

• Na stehy dejte pár kapek ozónovaného oleje. Domácí použití ozónovaného oleje a snižovat aplikaci dle hojící faze.

  • Peri-Implantitida⁸⁸

Diagnóza – vyhodnocení rizikových faktorů – Plánování léčby

• Non-invazivní procedura, pokud je naznačena.

• Vypláchnout ústa ozónovanou vodou

• Zavlažení ozónovanou vodou a ozónovým plynem pomocí vhodného aplikátoru.

• Použijte preferovanou metodu očištění rány.

• Dovnitř dotčené oblasti dejte pár kapek ozónovaného oleje. Domácí použití ozónovaného oleje 400- 600IP.

• Vstříkněte (1-2) ml ozónového plynu (10-15 μg/ml) okolo cílového místa.

• Opět zhodnoťte při pravidelných kontrolách a aplikujte ozón dle potřeby.

Invazivní procedura

Stejně jako výše, plus vámi preferovaná metoda odstranění granulované tkáně, dekontaminace povrchu implantátu (Sylc, oxid hliníku,…), roubování,…

10. Korunky & Můstky, obklady

• Vypláchnout ústa ozónovanou vodou

• Předpříprava: 30 s ozónový plyn pomocí násady /silikonového víčka či celoobloukových destiček (FMR).

• Post-příprava: ozónovaná voda /plyn 1 min; Aplikujte mineralizující činidlo.

• Před-cementace: Vzduchové obrušování (bikarbonát dusíku – Sylc) / Vzduchové a kapalinové obrušování, ozónovaná voda /plyn 1 min, mineralizující činidlo.

• Post-cementace: ozónovaná voda a plyn v případě krvácivých dásní z důvodu končící /leštítí procedury.

• Prosteze: Vypláchnout ústa ozónovanou vodou, ozónový plyn 1 min, ultrazvuková lázeň v ozónované vodě.

11. Léčení měkkých tkíní

11.1 Opar

Lokální aplikace ozónového plynu (500 ml/min; 30 μg/ml; 1-2 min). Vstříkněte 1 lL (10 μg/ml) okolo místa zranění. Nakapejte několik kapek ozónovatého oleje při 800 IP a domácí užití 1-2 dvakrát denně při 600 IP. Použijte lokální anestezi, pokud pacient cítí během vstříknutí ozónového plynu nepříjemné pocity.

• Afty

Omyjte velkým množstvím ozónované vody. Místní aplikace ozónového plynu při léčbě oparu. Pokapejte zranění několika kapkami ozónovaného oleje při 800IP a domácí užití ozónovanéo oleje při 600 IP.

• Řetné rány – vředy – rány

Menší vředy a rány reagují na domácí použití ozónovaného oleje příznivě. V případě potřeby je vyžadována ordinační aplikace ozónované vody a oleje.

• Dentální hygiena

Vyčištěte protézy v ultrazvukové jednotce pomocí ozónované vody. Omyjte dotčená místa ozónovanou vodou a naneste ozónovaný olej při 600 IP na dosedací plochu protézy. Domácí užití ozónovaného oleje při 400 IP.

12. Bělení ozónem

• Vypláchnout ústa ozónovanou vodou

• Vzduchové obrušování (bikarbonát dusíku – Sylc).

• Odizolování pomocí přehrady léčebným světlem.

• Aplikujte preferovaný peroxid vodíku.

• Pomocí vhodného hrotu aplikátoru infiltrujte gel s ozónovým plynem (250 ml/min; 30-45 μg/ ml; 60 s) během odsávání přebytečného plynu. Opakujte cyklus pro každý zub.

13. Osteonekróza čelistí ОNJ/ ВОNJ

V případě chirurgické procedury u pacienta je nezbytné podávat mu bisfosfonátovou medikaci, obvzláště prostřednictvím IV či v případě rizikovývh pacientů před-chirurgické podmiňování, jak je popsáno výše, je harantováno k minimalizaci rizika ONJ.

Nedávné výzkumy ukázaly, kombinace antibiotické terapie a aplikace ozónovaného oleje při 600 IP byly v případě léčby poranění úspěšné bez jakéhokoli chirurgického zákroku. Aplikace ozónovaného plynu a místního očištění jsou také vhodné během léčebné faze. Může být dporučována systémová aplikace ozónu (poskytnutá prostřednictvím MD).

14. DUWL – Sterilizace nástrojů za studena – Dezinfekce pracovní desky zubní ordinace^{92, 93}

Další použití

• Denně omývejte povrch zubní jednotky pomocí ozónované vody.

• Použijte ozónovanou vodu v ultrazvukovém čističi k dezinfekci nástrojů za studena.

• Dezinfikujte ozónovanou vodou skříně ordinace, pracovní desky atd.

• Napodobeniny, protézy, chrániče zubů, bělící plíšky, dočasné korunky a můstky, implantátové pomůcky atd. jsou všechny vhodné pro dezinfekci ozónovanou vodou/plynem.

DODATEK B. Mutagenita, toxicita a nežádoucí reakce v ozónové terapii

REFERENCE

Knihy

1. Bocci V. Oxygen-Ozone Therapy. A critical evaluation” Ed. Kluwer Academic Publishers, Dordrecht, 2002.¹⁹

2. Bocci V. Ozone: a new medical drug. Ed. Springer, Dordrecht, 2010.⁴²

3. Viebahn-Hänsler The use of ozone in medicine. Ed. Odrei Publishers, Iffezheim, 2007.⁹⁴

4. Schwartz A. et al. The Guide for the medical use of ozone. Therapeutic Basis and indications (2011) published by AEPROMO.⁴³

Příspěvky ve Vědeckých časopisech toxické mutagenity

1. Bocci V. Is it true that ozone is always toxic? The end on a dogma. Toxicol. App. Pharmacol. 2006, 216:493-504.¹⁵

2. Menzel DB. Ozone: an overview of its toxicity in man and animals. 1984. Royal. Chem. Soc. 183-204.⁹⁵

3. Ozone Mutagenesis. [Estudios de mutagenicidad con ozono]. Revista GENIC. 1989. 20(1-3).

4. Bocci V. Ozone as a bioregulator. Pharmacology and toxicology of ozonetherapy. J. Biol. Regul. Homeost. Agents, 1996.10: 31-53.⁹⁶

Vedlejší účínky

5. , Riquet C., Campinchi R. [Sudden onset of isolated orbital emphysema during dental ozone insuflation] Bull. Soc. Ophtalmol. Fr. 1975. 75: 533-537.⁹⁷

6. Jacob MT. Untersuchung uber Zwischenfallen und typische komplicationen in der Ozon- sauerstoff-therapie. Ozonachrichten. 1982. 5-11.⁹⁸

7. Mayer , Sayka M., Naber D. [Paranoid hallucinatory psychoses in an HIV infected patient on ozone therapy] Nervenarzt, 1991. 62(3): 197-197.⁹⁹

8. Biondi , Zini MF, Bramanti E. Reactivity of nucleic acids with ozone: an FT-IR micro­spectroscopy study. App. Sprectroscopy. 1997. 51(10).’°°

9. Marchetti , La Monaca G. An unexpected death during oxygen-ozone therapy. Am. J. Forensic Med. Pathol. 2000. 21(2): 144-147.³⁸

10. Corea F., Amici, S., Murgia N. A case of vertebrobasilar stroke during oxygen-ozone therapy. J. Stroke Cerebrovasc. Dis. 2004,13(6): 259-261.³⁰

11. Lo Giudice , Valdi F., Gismondi M. Acute bilateral vitreo-retinal hemorrhages following oxygen-ozone therapy for lumbar disc herniation. Am. J. Ophtalmol. 2004,138:175-177.¹⁰¹

12. Scarchilli A., Malpieri R. Meningeal irritatation after paravertebral oxygen-ozone injections. A case report. Riv. It. Ossigeno-Ozonot. 2004, 3: 35-36.¹⁰²

13. Zambello A., Bianchi M., Bruno F. Safety in ozone therapy. Riv. It. Ossigeno-Ozonot. 2004, 3: 25-35.¹⁰³

14. Gianneschi , Cervelli C., Milani P. Ventral an dorsal root injury after oxygen-ozone therapy for lumbar disc herniation. Surg. Neurol. 2006, 66: 619-621.¹⁰⁴

15. Gazzeri R., Galarza , Neroni M. Fulminating septicemia secondary to oxygen-ozone therapy for lumbar disc herniation: case report. Spine, 2007, yzrE 121-123.³⁹

16. Pellicano G., Martinelli , Tavanti V. The Italian Oxygen-Ozone Therapy Federation (FIO) study on Oxygen-Ozone Treatment of herniated disc. Int.J. Ozone Therapy, 2007, 6: 7-15.¹⁰⁵

REFERENCE

1. Ozone therapy and its Scientific Foundations, http://www.isc03.org/. (ISCO3, Madrid 2012).

2. I Sánchez et.al. Unidad de tratamiento de dolor: estándares уrecomendaciones. 69 (Madrid: Ministerio de Sanidad. Politica Social e Igualdad. http://www.msssi.gob.es/organizacion/sns/ planCalidadSNS/docs/EERR/Unidad de tratamiento del dolor.pdf, 2011).

3. Quintero, R. Schwartz, A. (2012). Ozonetherapy and legislation and Legition. Analysis for its regulation. Revista Espaňola de Ozonoterapia. Vol. 2, n°i, pp. 51-90. ISCO3 http://www.isc03.org/. (ISCO3, Madrid 2012).

4. Pecorelli, A. et al. NRF2 activation is involved in ozonated human serum upregulation of HO-i in endothelial cells. Toxicol Appl Pharmacol 267, 30-40 (2013).

5. Re, L. et al. Is ozone pre-conditioning effect linked to Nrf2/EpRE activation pathway in vivo? A preliminary result. Eur JPharmacol 742,158-62 (2014).

6. European Union Directive 2002/95/EC on the restriction of the use of certain hazardous substances in electrical and electronic equipment (EEE) is referred to as RoHS 1 (27 January 2003); and the recast Directive 2011/65/EU is referred to as RoHS 2. It came into force on the 21st July 2011. http:// conformance.co.uk/adirectives/doku.php?id=rohs. in Official Journal of the European Union (ed. Communities, T.C.o.tE.) (2003).

7. Guidelines and Recommendations for Medical Professionals Planning to Acquire a Medical Ozone Generator, http://www.isco3.org/offdocs.html. 1 edn (Madrid, 2014).

8. Pharmacopoeia, (ed.) http://a>®u>.edqm.eu/site/european-pharmacopoeia-7th-edition-i40i.html (2010).

9. United States Pharmacopoeia: USP33, NF28 http://www.usp.org/. (2010).

10. Pharmacopoeia, J. (ed.) Japanese Pharmacopoeia http://jpdb.nihs.go.jp/jp15e/ (2006).

11. European industrial gases association A1SBL. Comparison of European, US & Japanese pharmacopoeia monographs for medicinal gases. MGC Doc 152/11/E Revision of Doc 152/08. Avenue des Arts 3-5 В 12ЮBrussels, www.eiga.eu [Revised 07/06/2013]. (2011).

12. Wallner, F. International Ozone Association (IO3A) Ozone News, i03a.com 33,14-15 (2005).

13. Viviana, C. & Gabriele, T. Exposure to low ozone concentrations induces cytoskeletal reorganization, mitochondrial activity and nuclear transcription in epithelial human cells, in Europena Cooperation of Medical Ozone Societies Congress (Zurich, 2014).

14. Viebahn-Hänsler, R., Fernández, S.L. & Fahmy, Z. Ozone in Medicine: The Low- Dose Ozone Concept. Guidelines and Treatment Strategies. Ozone Science & Engineering 34,408-424 (2012).

15. Bocci, V. Is it true that ozone is always toxic? The end of a dogma. Toxicol Appl Pharmacol 216,493- 504 (2006).

16. Ozone Therapy International Library, http://www.isc03.org/library.html

17. Menéndez, , Gonzalez, R. & Ledea, O. Ozono, aspectos bdsicos уaplicaciones clinicas, (GENIC, La

Habana, 2008).

18. Bocci, V. Ozone A Ne® Medical Drug, 295 (Springer, Dordrecht, The Nederlands, 2005).

19. Bocci, V. Oxygen-Ozone therapy. A critical evaluation, 440 (The Netherlands: Kluwer Academic Publishers, 2002).

20. Ozone in non-rheumatic locomotor system pathologies, http://www.isc03.org/files/ Final%20n0n%20reumathic%20July%202014.pdf. (2014).

21. Nkhoma, E.T., Poole, , Vannappagari. V., Hall, S.A. & Beutler, E. The global prevalence of glucose- 6-phosphate dehydrogenase deficiency: a systematic review and meta-analysis. Blood Cells Mol Dis 42, 267-78 (2009).

22. National Institutes of Health. National Cancer Institute. U.S. Dep. of health and human services.Conunon Terminology Criteria for Adverse Events (CTCAE). Version 4.0. (V4.03: June 14, 2010) http://evs.nci.nih.gov/ftpi/CTCAE/CTCAE 4.03 2010-06-14 QuickReference 5×7.pdf. (2010).

23. He, X. et al. Percutaneous injection of intradiscal and paraspinal space with O2-O3 mixture to treat lumbar disc herniation. Rev Ital Ossigeno Ozono Ter 2,135-8 (2003).

24. D’Aprile, P., Tarantino, A., Brindicci, & Bonetti, M. Infiltrazione intraforaminal di O2-O3 Tc guidata. La nostra experienza nei conflitti disco-radicolari. Rev Ital Ossigeno Ozono Ter 3, 37-44 (2004).

25. Biedunkiewicz, , Tylicki, L., Nieweglowski, T., Burakowski, S. & Rutkowski, B. Clinical efficacy of ozonated autohemotherapy in hemodialyzed patients with intermittent claudication: an oxygen- controlled study. Int JArtif Organs 27, 29-34 (2004).

26. Tylicki, , Niew glowski, T.. Biedunkiewicz, B., Burakowski, S. & Rutkowski, B. Beneficial clinical effects of ozonated autohemotherapy in chronically dialysed patients with atherosclerotic ischemia of the lower limbs—pilot study. Int J Artif Organs 24,79-82 (2001).

27. Clavo, B. et al. Adjuvant Ozonotherapy in Advanced Head and Neck Tumors: A Comparative Study. Evid Based Complement Altemat Med 1, 321-25 (2004).

28. Andreula, C.F. et al. Minimally invasive oxygen-ozone therapy for lumbar disk herniation. AJJSÍR Am JJVeuroradiol 24,996-1000 (2003).

29. Ying W, Jiang CM, Wang ZM. Percutaneous treatment of lumbar disc herniation by oxygen-ozone injection a clinical study of 322 cases. Riv Ital Ossigeno-Ozonoterapia 2005; 4:6-8.

30. Corea, F., Amici, S., Murgia, N. & Tambasco, N. A case of vertebrobasilar stroke during oxygen- ozone therapy. J Stroke Cerebrovasc Dis 13, 259-61 (2004).

31. Giudice, G.L., Valdi, F., Gismondi, , Prosdocimo, G. & Belvis, V.d. Acute bilateral vitreo-retinal hemorrhages following oxygenozone therapy for lumbar disk herniation. Am J Ophthalmol 138, 175-7 (2004).

32. Scarchilli, A. & Malpieri, R. Irritazione meningea post-trattamento con ossigeno-ozonoterapia paravertebral. Presentazione di un caso. Rev Ital Ossigeno Ozono Ter 3, 35-6 (2004).

33. Faustini, A. et al. A cluster of hepatitis C virus infections associated with ozone-enriched transfusion of autologous blood in Rome, Italy. Infect Control Hosp Epidemiol 26,762-7 (2005).

34. Albertini, & Bonetti, M. Intraforaminal O2-O3 infiltration: use of CT guidance in case of accidental puncture of the periganglionic venous plexus. Rev Ital Ossigeno Ozono Ter 5,21-6 (2006).

35. Zambello, A., Bianchi, M. & Bruno, F. Sicurezza in ozonoterapia. Rev Ital Ossigeno Ozono Ter 1, 25- 30 (2004).

36. Bocci, V. Biological and clinical effects of ozone. Has ozone therapy a future in medicine? Br J Biomed Sci 56, 270-9 (1999).

37. Di Paolo, N., Bocci, V. & Gaggiotti, E. Ozone therapy. Int J Artif Organs 27,168-75 (2004).

38. Marchetti, D. & La Monaca, G. An unexpected death during oxygen-ozone therapy. Am JForensic Med Pathol 21,144-7 (2000).

39. Gazzeri, R., Galarza, M., Neroní, , Esposito, S. & Alfieri, A. Fulminating septicemia secondary to oxygen-ozone therapy for lumbar disc herniation: case report. Spine 32, E121-3 (2007).

40. Maslennikov, O.V., Kontorshikova, C.N. & Gribkova, I.A. Ozone therapy in Practice. Health Manual, Ministry Health Service of The Russian Federation The State Medical Academy Of Nizhny Novgorod. Russia, http://www.ahsoluteozone.com/assets/ozone therapy_ in_practice.pdf, (2008).

41. Viebahn-Hänsler, (ed.) Ozon-Sauerstoff-Therapie Fin praktisches Handbuch, 106 (Haug/Thieme, Stuttgart, 2009).

42. Bocci, V. (ed.) Ozone: A new medical drug. ISBN-10: 9048168058. ISBN-13: 978-9048168057., 295 (Springer, Netherlands, 2010).

43. Schwartz, A. (ed.) Guta para el uso medico del ozono. Fundamentos terapcuticos e indicaciones. ISBN: 978-84-615-2244-6, 315 (AEPROMO, 2011).

44. Warkentin, T.E. & Greinacher, A. Heparin-induced thrombocytopenia and cardiac surgery. Ann Thorne Surg 76, 2121-31 (2003).

45. Bocci, V. et al. Studies on the biological effects of ozone: 9. Effects of ozone on human platelets. Platelets 10,110-6 (1999).

46. Andreula, , Muto, M. & Leonard!, M. Interventional spinal procedures. Eur J Radiol 50, 112-9 (2004).

47. Leonard!, M. |Disc Puncture under Fluoroscopic Guidance]. Rev Ital Ossigeno Ozono Ter 1, 73-8 (2002).

48. Muto, M. Ilntradiscal and Intramuscolar Injection of Oxygen-Ozone: Pathological Evaluation. Work in Progress]. Rev Ital Ossigeno Ozono Ter 3,7-13 (2004).

49. Litvinenko, S.V., Kipenskey, A.V. & Kud, A.A. The efficiency comparative analysis of various ozone therapy techniques for purulent maxillary sinusitis treatment, in Proceedings of ГУUkrainian- Russian theoretical and practical conference, the 3 th Asian- European theoretical and practical conference “Ozone in biology and medicine” Mol. 5 95-97 (Bulletin of physiotherapy and balneology, 2008).

50. A., K. & E.I., N. Local and systems effects of inhalational ozone therapy during treatment of chronic disease of ORL organs. Kazan Med J LXXXVIII 247-249 (2007).

51. Zanardi, I.,Travagli, V., Gabbrielli, A., Chiasserini, L. & Bocci, V. Physico-chemical characterization of sesame oil derivatives. Lipids 43, 877-86 (2008).

52. Montevecchi, , Dorigo, A., Cricca, M. & Checchi, L. Comparison of the antibacterial activity of an ozonated oil with chlorhexidine digluconate and povidone-iodine. A disk diffusion test. New Microbiol 36, 289-302 (2013).

53. Sánchez, M.-., Re, L., Perez-Davison, G. & Delaporte, R.H. Las aplicaciones médicas de los aceites ozonizados, actualization. Rev Esp Ozonoterapia 2,121-139 (2012).

54. Campanati, A. et al. Topical ozonated oil versus hyaluronic gel for the treatment of partial- to full-thickness second-degree burns: A prospective, comparative, single-blind, non-randomised, controlled clinical trial. Bums 39,1178-83 (2013).

55. Valacchi, G. et al. Ozonated sesame oil enhances cutaneous wound healing in SKHi mice. Wound Repair Regen 19,107-15 (2011).

56. Shmakova, I.P. & Nazarov, E.I. Methods of application of ozone in medicine (guidelines). (The Ministry of Health of Ukraine. Ukrainian centre for scientific medical information and license work., Kiev, 2004).

57. Kontorschikova, C. et al. Ozone correction of metabolism misbalance induced by endogen intoxication in patients with burning injury, in ЮА17th World Ozone Congress (ed. IО A, M.T.C.) (Strasbourg, 2005).

58. Razumovskii, S.D., Konstantinova, M.U., Grinevich, T.V., Korovina, G.V. & Zaitsev, V.Y. Mechanism and kinetics of the reaction of ozone with sodium chloride in aqueous solutions. Kinetics and Catalysis 51,492-496 (2010).

59. Travagli, , Zanardi, L, Gabbrielli, A., Paccagnini, E. & Bocci, V. Are dialysis devices usable as ozone gas exchangers? Artif Organs 34,170-5 (2009).

60. Di Paolo, , Gaggiotti, E. &Galii, F. Extracorporeal blood oxygenation and ozonation: clinical and biological implications of ozone therapy. Redox Rep 10,121-30 (2005).

61. Bocci, V. et al. Ozonation of blood during extracorporeal circulation. I. Rationale, methodology and preliminary studies. Int JArtif Organs 22, 645-51 (1999).

62. Di Paolo, N. et al. Extracorporeal blood oxygenation and ozonation (EBOO) in man. preliminary report. Int J Artif Organs 23,131-41 (2000).

63. Martínez-Sánchez, & Re, U. Rectal administration and its application in ozonetherapy. Int. J. Ozone Therap. 11,41-49 (2012).

64. Schulz, S. et al. Treatment with ozone/oxygen-pneumoperitoneum results in complete remission of rabbit squamous cell carcinomas. Int J Cancer 122, 2360-7 (2008).

65. Bocci, V. Does ozone really “cure” cancer? Int J Cancer 123,1222; author reply 1223 (2008).

66. Uearning Methodology Instructions and Perfection in Ozone Therapy for Medical Doctors. www.isc03.org. (2015).

67. Sherman, M. et al. Multidisciplinary Canadian consensus recommendations for the management and treatment of hepatocellular carcinoma. Curr Oncol 18, 228-40 (2012).

68. Uevels of Evidence Working Group, http://www.cebm.net/oxford-centre-evidence- based-medicine-levels-evidence-march-2009/. (2009).

69. De Oliveira Magalhaes, F.N., Dotta, L, Sasse, A., Teixera, MJ. & Fonoff, E.T. Ozone Therapy as a Treatment for Uow Back Pain Secondary to Herniated Disc: A Systematic Review and Meta­analysis of Randomized Controlled Trials. Pain Physician 15, E115-29 (2012).

70. Steppan, J., Meaders, T., Muto, M. & Murphy, KJ. A metaanalysis of the effectiveness and safety of ozone treatments for herniated lumbar discs. J Vase Interv Radiol 21, 534-48 (2010).

71. Paoloni, M. et al. Intramuscular oxygen-ozone therapy in the treatment of acute back pain with lumbar disc herniation: a multicenter, randomized, double-blind, clinical trial of active and simulated lumbar paravertebral injection. Spine 34,1337-44 (2009).

72. Staal, J.B., de Bie, R.A., de Vet, H.C., Hildebrandt, J. & Nelemans, P. Injection therapy for subacute and chronic low back pain: an updated Cochrane review. Spine34,49-59 (2009).

73. Ragab, A., Shreef, , Behiry, E., Zalat, S. & Noaman, M. Randomised, double-blinded, placebo- controlled, clinical trial of ozone therapy as treatment of sudden sensorineural hearing loss. J Laryngol Otol 123, 54-60 (2009).

74. Holmes, J. Clinical reversal of root caries using ozone, double-blind, randomised, controlled 18-month trial. Gerodontology 20,106-14 (2003).

75. Baysan, A. © Lynch, E. Clinical reversal of root caries using ozone: 6-month results. Am JDent 20, 203-8 (2007).

76. Yamada, K. et al. Antimicrobial activity of super-oxidised water against oral microorganisms. Arch Oral Biol 55, 397-400 (2010).

77. Cardoso, M.G., de Oliveira, L.D., Koga-Ito, C.Y. ©’Jorge, A.O. Effectiveness of ozonated water on Candida albicans, Enterococcus faecalis, and endotoxins in root canals. Oral Surg Oral Med Oral Pathol Oral Radiol Endod 105, 085-91 (2008).

78. Nagayoshi, M. et al. Efficacy of ozone on survival and permeability of oral microorganisms. Oral Microbiol Immunol 19, 240-6 (2004).

79. Kustarci, A., Sumer, , Altunbas, D. © Kosům, S. Bactericidal effect of KTP laser irradiation against Enterococcus faecalis compared with gaseous ozone: an ex vivo study. Oral Surg Oral Med Oral Pathol Oral Radiol Endod 107, 073-9 (2009).

80. Noetzel, J. et al. Efficacy of calcium hydroxide, Er:YAG laser or gaseous ozone against Enterococcus faecalis in root canals. Am J Dent 22,14-8 (2009).

81. Huth, K.C. et al. Effectiveness of ozone against endodontopathogenic microorganisms in a root canal biofilm model. Int Endod J42, 3-13 (2009).

82. Lynch, E. Evidence-based efficacy of ozone for root canal irrigation. JEsthet Restor Dent 20,287-93 (2008).

83. E.Jaeggi, T. © Lussi, A. Treating open carious lesions in anxious children with ozone. A prospective controlled clinical study. Am J Dent 19, 267-70 (2006).

84. Silva, R.A., Garotti, J.E., Silva, R.S., Navarini, A. © Pacheco, A.M., Jr. Analysis of the bactericidal effect of ozone pneumoperitoneum. Acta Cir Bras 24,124-7 (2009).

85. Kronenberg, O., Lussi, A. © Ruf, S. Preventive effect of ozone on the development of white spot lesions during multibracket appliance therapy. Angle Orthod 79, 64-9 (2009).

86. Bezirtzoglou, E. et al. A quantitative approach to the effectiveness of ozone against microbiota organisms colonizing toothbrushes. J Dent 36, 600-5 (2008).

87. El Hadary, A.A., Yassin, H.H., Mekhemer, S.T., Holmes, J.C. © Grootveld, M. Evaluation of the effect of ozonated plant oils on the quality of osseointegration of dental implants under the influence of cyclosporin a: an in vivo study. J Oral Implantol 37, 247-57 (2011).

88. McKenna, D.F., Borzabadi-Farahani,A. ©Lynch, E. The effect of subgingival ozone and/or hydrogen peroxide on the development of peri-implant mucositis: a double-blind randomized controlled trial. Int J Oral Maxillofac Implants 28,1483-9 (2013).

89. Brauner, A. [Clinical studies of therapeutic results from ozonized water for gingivitis and periodontitis]. Zahnarztl Prax42,48-50 (1991).

90. Al Habashneh, , Alsalman, W. © Khader, Y. Ozone as an adjunct to conventional nonsurgical therapy in chronic periodontitis: a randomized controlled clinical trial. J Periodontal Res 50,37-43 (2015).

91. Chuprunova, I.N. [Osteoplasty and ozone therapy in the treatment of a severe degree of generalized periodontitis]. Stomatologiia (Mosk) Spec No, 90-1 (1996).

92. Tseng, C. © Li, C. Inactivation of surface viruses by gaseous ozone. J Environ Health 70, 56-62 (2008).

93. Wang, R.R. et al. [The disinfecting effect of ozone on four kinds of bacteria]. Shanghai Kou Qiang Yi Xue 17,92-5 (2008).

94. Viebahn- Hänsler, The use of ozone in medicine, 1-176 (ODREI, Germany, 2007).

95. Menzel, D.B. Ozone: an overview of its toxicity in man and animals. J Toxicol Environ Health 13, 183-204 (1984).

96. Bocci, V. Ozone as a bioregulator. Pharmacology and toxicology of ozonetherapy today. J Biol Regul Homeost Agents 10, 31-53 (1996).

97. Riquet, , Riquet, C. & Campinchi, R. Sudden onset of isolated orbital emphysema during dental ozone insuflation. Bull. Soc. Ophtalmol. Fr. 75, 533-537 (1975).

98. Jacob, Untersuchung uber Zwischenfallen und typische komplicationen in der Ozon-sauerstoff- therapie. Ozonachrichten, 5-11 (1982).

99. Mayer, , Soyka, M. &Naber, D. [Paranoid hallucinatory psychoses in an HIV infected patient on ozone therapy\. JVervenarzt 62,194-7 (1991).

100. Biondi, , Zini, M. & Bramanti, E. Reactivity of nucleic acids with ozone: an FT-IR micrsospec- troscopy study. App. Sprectroscopy 51(1997).

101. Lo Giudice, , Valdi, F., Gismondi, M., Prosdocimo, G. & de Belvis, V. Acute bilateral vitreo-retinal hemorrhages following oxygen-ozone therapy for lumbar disk herniation. Am J Ophthalmol 138, 175-7 (2004).

102. Scarchilli, A. & Malpieri, R. Meningeal irritatation after paravertebral oxygen-ozone injections. A case report. Riv. It. Ossigeno-Ozonot 3, 35-36 (2004).

103. Zambello, A., Bianchi, M. & Bruno, F. Safety in ozone therapy. Riv. It. Ossigeno-Ozonot 3(2004).

104. Ginanneschi, F., Cervelli, C., Milani, & Rossi, A. Ventral and dorsal root injury after oxygen- ozone therapy for lumbar disk herniation. Surg Neurol 66, 619-20; discussion 620-1 (2006).

105. Pellicano, G., Martinelli, & Tavanti, V. The Italian Oxygen-Ozone Therapy Federation (FIO) study on Oxygen-Ozone Treatment of herniated disc. Int.J. Ozone Therapy 6,7-15 (2007).

ISBN: 978-84-606-8312-4

Mezinárodní vědecký výbor pro ozónovou terapii

9788460683124

1. Všichni školitelé ozónové terapie by měli mít diplomy z ozónové terapie vydané uznávanými institucemi, nejlépe univerzitami.

2. Osnovy školení by měly být akreditovány a schváleny uznávanou organizací jako jsou univerzity či prestižní mezinárodní organizace se zkušenostmi v ozónové terapii.⁶⁶

3. Praktické školení musí nezbytně být prováděno v kontrolovaném lékařském zařízení, jež splňuje podmínky stávající medicínské legislativy dané země.

4. Všechny dostupné materiály používané pro školení musí vyhovovat pravidlům uvedeným v této Deklaraci.

[1] Označení CE znamená “Evropská shoda”. Označení CE na výrobku je prohlášení výrobce, že product splňuje základní požadavky příslušné Evropské legislativy na ochranu zdraví, bezpečnosti a ochrany životního prostředí. httD://www.ce-marking.orgAvhat-is-ce-marking.html